| ← Isaiah (16/66) → |
| 1. | Pošlete beránky vládci země ze Sely u pouště na horu Dcery sionské. |
| 2. | Moábské dcery jsou při arnonských brodech jak vyplašené ptáče z hnízda vyhnané. |
| 3. | "Poraďte se a rozhodněte - zastiň nás jako noc v pravé poledne! Ukryj běžence, nezrazuj vyhnance! |
| 4. | Moábští běženci ať pobudou u tebe, dej jim útočiště před zhoubcem! Násilí totiž pomine, zhouba přestane a utlačovatel zmizí ze země. |
| 5. | Tvůj trůn tehdy bude upevněn láskou a v Davidově stanu na něm usedne soudce, jenž bude věrně hledat právo a spravedlnosti včas dosáhne." |
| 6. | Slyšeli jsme o Moábově pýše, o jeho pýše nezměrné, o jeho pýše, zpupnosti a zlobě - jeho chlubení je však falešné! |
| 7. | Proto ať Moáb kvílí nad Moábem, ať všichni kvílejí; nad rozinkami z Kir-charešet bědujte - ach, tak zdrceni! |
| 8. | V Chešbonu totiž pole zvadla tak jako v Sibmě vinná réva. Vládci národů zdupali její ratolesti, které až k Jaezeru sahaly, které se dříve vinuly až k poušti a jejíž výhonky se množily, až moře objaly. |
| 9. | A proto oplakávám révu Sibmy, tak jako pláče celý Jaezer; svými slzami tě smáčím, Eleale a Chešbone, vždyť nad tvou sklizní i vinobraním tvůj výskot umlkne! |
| 10. | Zmizelo veselí a jásot v zahradách, na vinicích přestal zpěv a zábava. Víno v lisu už nikdo nešlapá a všechen výskot je ten tam. |
| 11. | Mé srdce jako loutna nad Moábem lká, mé nitro pro Kir-cheres naříká. |
| 12. | Až se Moáb ukáže na své výšině, namáhat se bude zbytečně; půjde se modlit do své svatyně, ale nic nezmůže. |
| 13. | To je slovo, které Hospodin o Moábu vyřkl už dříve. |
| 14. | Nyní však Hospodin praví toto: "Za tři roky, jako by ty roky počítal nádeník, bude sláva Moábu potupena a celý ten ohromný dav se zmenší na nepatrný a ubohý pozůstatek." |
| ← Isaiah (16/66) → |