| ← Isaiah (15/66) → |
| 1. | Ortel nad Moábem: V jediné noci vypleněn, Ar Moábský je zahuben! V jediné noci vypleněn, Kir Moábský je zahuben! |
| 2. | Dibonští do svého chrámu stoupají, jdou plakat na své výšiny. Nad osudem Nebó a Medeby Moábci kvílejí. Všechny hlavy oholeny, všechny brady ostříhány, |
| 3. | v pytlovině chodí v ulicích a na střechách i náměstích jen samé kvílení; slzy se valí po tvářích. |
| 4. | Chešbon a Eleale bědují, jejich nářek zní až do Jahcy. Moábští bojovníci křičí na poplach, jejich duše je zděšená. |
| 5. | Mé srdce nad Moábem běduje! K Coaru proudí jeho uprchlíci, až k Eglat-šelišiji. Luchitským svahem s pláčem stoupají, cestou k Choronaim nad zkázou bědují. |
| 6. | Z nimrimských vod zbyla pustina, tráva je spálená, bylina uvadla, zeleň zmizela. |
| 7. | A proto vše, co mohli zachránit, odnesli s sebou přes potok Arabim. |
| 8. | Moábskou zemí obchází jejich křik, až do Eglaim zní jejich kvílení, až do Beer-elim zní jejich kvílení! |
| 9. | Vody Dimonu jsou naplněny krví, já však Dimonu přidám ještě víc - pošlu lva na ty, kdo z Moábu prchli, i na ty, kdo v zemi zůstali. |
| ← Isaiah (15/66) → |