←  Isaiah (14/66)  →
1. Hospodin se totiž slituje nad Jákobem, znovu vyvolí Izrael a dá jim spočinout v jejich vlastní zemi. Přidají se k nim i cizinci a připojí se k domu Jákobovu.
2. Národy se jich ujmou a přivedou je zpět domů a dům Izraele si je v Hospodinově zemi podrobí jako otrokyně a otroky; vezmou do zajetí ty, kdo je zajali, a budou vládnout nad svými tyrany.
3. V den, kdy ti Hospodin dá odpočinout od tvé bolesti, od tvého trápení a těžké poroby, ve které jsi musel otročit,
4. si zazpíváš tento posměšek o babylonském králi: Jaký konec potkal tyrana! Jeho hrůzovláda skončila!
5. Hospodin rozlámal hůl ničemů, žezlo vladařů,
6. jež zuřivě bilo národy neustálými ranami, jež vztekle vládlo nad lidmi nelítostným soužením!
7. Země užívá klid a mír, veselý jásot všude zní.
8. Cypřiše se z tebe radují i libanonské cedry zpívají: "Co jsi padl, nepovstal žádný, kdo by do nás ťal!"
9. V pekle kvůli tobě zavládlo vzrušení, aby tě přivítalo, jakmile dorazíš. Už kvůli tobě své mrtvé burcuje, všechny někdejší zemské vladaře; už nutí vstát z jejich trůnů všechny krále národů.
10. Ti všichni hlasem jediným tě takto osloví: "Tak už i ty jsi pozbyl sil - jsi na tom stejně jako my!
11. Tvá pýcha klesla do pekla jako tvá pěkná muzika; tvou postelí je hniloba a červi jsou tvá přikrývka!"
12. Jak jen jsi to spadl z nebe, ty Zářný, synu Jitřenky! Poražen jsi byl až na zem - ty, jenž jsi srážel národy!
13. Říkával sis přece v srdci: "Vyšplhám se až k nebi, nad Boží hvězdy svůj trůn vyvýším, na Hoře setkávání se usadím, na svazích severních;
14. vyšplhám se až do oblačných výšin, budu se rovnat s Nejvyšším."
15. Teď však až do pekla svržen jsi, do jámy nejhlubší!
16. Ti, kdo tě uvidí, neuvěří svým očím, budou tě zkoumat pohledy: "To je ten muž, který děsil zemi, ten, který třásl říšemi?
17. Ten, kdo pustošil celý svět, kdo jeho města podvracel a vězně domů nepouštěl?"
18. Králové národů slavně pohřbeni, každý ve své hrobce leží si.
19. Ty jsi však bez hrobu jen tak pohozen jako zavržená ratolest, tak jako roucho zabitých, mečem zohavených, jako pošlapaná zdechlina mezi kamení v jámě hozená.
20. Nebudeš mít pohřeb jako ostatní, neboť jsi svou zemi pustošil a vraždil jsi svůj vlastní lid. Ať navěky není památky po tom zlém plemeni!
21. Připravte jatka pro jeho syny, ať jsou poraženi za otcovské viny, ať už nevstanou, aby ovládali zemi, ať už po světě svá města nešíří!
22. Povstanu totiž proti nim, praví Hospodin zástupů. Vymýtím jméno Babylonu i jeho pozůstatek, jeho potomka i nástupce, praví Hospodin.
23. Obrátím jej v hnízdiště sýčků a v bahnitou mokřinu; metlou zkázy jej vymetu! praví Hospodin zástupů.
24. Hospodin zástupů přísahá: Co jsem zamýšlel, se stane, co jsem rozhodl, to bude:
25. Ve své zemi rozdrtím Asyřana, na svých horách ho rozdupám. Můj lid bude zbaven jeho jha, jeho břemeno spadne z jejich ramena!
26. Toto je rozhodnutí o celé zemi, ruka vztažená na všechny národy.
27. Hospodin zástupů rozhodl - kdo mu zabrání? Jeho ruka je vztažená - kdo ji odvrátí?
28. V roce, kdy zemřel král Achaz, zazněl tento ortel:
29. Neradujte se, vy všichni Filištíni, že je zlomena hůl toho, kdo vás bil. Z hadího plemene vzejde bazilišek, jeho plodem bude jedovatý had.
30. Nejchudší z chudých pastvu naleznou, ubozí konečně v bezpečí spočinou, tvůj kořen ale hladem umořím a tvé pozůstatky pobiji.
31. Kvílej, bráno, město, křič! Všichni Filištíni ať se třesou strachy! Od severu se valí vojsko jako dým, nikdo nezaostává za jeho řadami.
32. Co odpovědět poslům pohanů? To, že Hospodin Sion založil - tam jeho ubohý lid najde záštitu.
←  Isaiah (14/66)  →