Hebrews (6/13)

← Hebrews (6/13) →

Nechme už tedy úvodních řečí o Kristu a směřujme k dospělosti. Nepokládejme znovu základy - ať už je to pokání z mrtvých skutků, víra v Boha,

učení o křtech, vkládání rukou, vzkříšení z mrtvých a o věčném soudu.

Dá-li Bůh, vydáme se dál.

Pro ty, kdo byli už jednou osvíceni, kdo okusili ten nebeský dar, získali podíl na Duchu svatém,

okusili dobrotu Božího slova i moc budoucího věku,

a přesto odpadli, pro ty je nemožné znovu se vrátit k pokání. Znovu by tak pro sebe křižovali Božího Syna, znovu by ho vydávali potupě!

Když země vsákne vydatné deště a vydá zemědělcům dobrou úrodu, je na ní Boží požehnání.

Pokud však plodí jen bodláčí a trní, je bezcenná a blízká prokletí - nakonec ji čeká spálení.

Milovaní, přestože takto mluvíme, jsme si o vás jisti něčím lepším - tím, co se týká spasení.

10.

Bůh není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši námahu a na lásku, kterou jste prokazovali jeho jménu, když jste sloužili a dosud sloužíte svatým.

11.

Toužíme však, aby každý z vás tuto horlivost projevoval až do konce, kdy se splní naše naděje.

12.

Proto nebuďte líní, ale řiďte se příkladem těch, kdo skrze víru a trpělivost dosáhli zaslíbení.

13.

Když totiž Bůh dával zaslíbení Abrahamovi, neměl, při kom větším by přísahal, a tak přísahal sám při sobě:

14.

"Jistě ti nesmírně požehnám a nesmírně tě rozmnožím."

15.

Abraham pak díky trpělivosti dosáhl zaslíbení.

16.

Lidé vždy přísahají při někom vyšším a přísaha je pro ně potvrzením, o němž nemůže být spor.

17.

Bůh ovšem chtěl dědicům zaslíbení přesvědčivě ukázat nezvratnost svého rozhodnutí, a tak svůj slib stvrdil přísahou.

18.

A protože je nemožné, aby Bůh lhal, stávají se tyto dvě nezvratné věci mocným povzbuzením pro nás, kdo jsme našli útočiště v nabídnuté naději.

19.

Tuto naději máme jako kotvu duše, bezpečnou, pevnou a sahající až dovnitř za oponu,

20.

kam za nás vstoupil náš předchůdce Ježíš, který se na věky stal veleknězem podle Melchisedechova řádu.

← Hebrews (6/13) →