← Hebrews (12/13) → |
1. | Když jsme tedy obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme i my každou přítěž i hřích, který nás tak snadno svazuje, a vytrvale pokračujme v běhu, ležícím před námi. |
2. | Nespouštějme oči z Ježíše, původce a završitele naší víry, který pro radost, ležící před ním, nedbal na hanbu, podstoupil kříž a usedl po pravici Božího trůnu. |
3. | Uvědomte si, jaké nepřátelství hříšníků vůči sobě vydržel, abyste neochabli a neklesali na duchu. |
4. | Ještě jste se v souboji s hříchem nevzepřeli až do krve. |
5. | Copak jste zapomněli na povzbuzení, kterým vás oslovuje jako své syny? "Hospodinovo poučení, synu, neodmítej, když tě napravuje, nezoufej. |
6. | Vždyť koho miluje Hospodin, toho vychovává a trestá každého, koho přijímá za syna." |
7. | Když podstupujete zkoušky, je to pro vaši výchovu; Bůh se k vám chová jako k vlastním dětem. Je snad dítě, které otec netrestá? |
8. | Výchovou procházejí všichni; bez ní byste tedy nebyli jeho děti, leda nevlastní. |
9. | Když jsme si vážili svých tělesných otců, kteří nás vychovávali, neměli bychom se tím spíše poddat Otci duchů a získat život? |
10. | Oni nás vychovávali krátce a podle svého uvážení, on ale pro náš vlastní prospěch, abychom došli podílu na jeho svatosti. |
11. | Výchova se v dané chvíli nikdy nezdá příjemná, ale krušná, později však těm, kdo jí prošli, přináší ovoce spravedlnosti a pokoje. |
12. | Proto "dodejte síly ochabujícím rukám i podlomeným kolenům" |
13. | a "zaveďte své kroky na přímé cesty," aby to, co kulhá, zcela neochrnulo, ale raději bylo uzdraveno. |
14. | Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o svatost, bez níž nikdo neuvidí Pána. |
15. | Dávejte pozor, aby se někdo nepřipravil o Boží milost a aby se nerozbujel nějaký kořen hořkosti, který by nakazil a poškodil mnohé. |
16. | Ať se z nikoho nestane nevěrník nebo bezbožník jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm. |
17. | Víte přece, že když potom chtěl zdědit požehnání, byl odmítnut (ačkoli se jej s pláčem dožadoval), neboť nenašel příležitost k pokání. |
18. | Nepřistoupili jste přece k hmatatelné hoře, k hořícímu ohni, k mračnu, temnotě a vichřici, |
19. | k troubení polnice a k hlasu znějícímu tak, že když jej slyšeli, prosili, aby k nim už nemluvil. |
20. | (Nemohli totiž snést to, co se jim přikazovalo: "Kdyby se i jen zvíře dotklo té hory, bude ukamenováno." |
21. | Byla to tak hrozná podívaná, že Mojžíš řekl: "Až se třesu hrůzou.") |
22. | Přistoupili jste ale k hoře Sion a k městu živého Boha - nebeskému Jeruzalému, k nespočetnému zástupu andělů, |
23. | k slavnostnímu shromáždění, k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, k Bohu, soudci všech, k duchům spravedlivých, kteří došli cíle; |
24. | k prostředníku nové smlouvy Ježíši a ke skropení krví, která mluví lépe než Ábelova. |
25. | Hleďte, abyste neodmítli Toho, který k vám mluví. Jestliže neunikli ti, kteří odmítli toho, kdo na zemi vydával Boží pokyny, čím spíše neunikneme my, odvracíme-li se od Toho, který je z nebe. |
26. | Jeho hlas tehdy otřásal zemí, nyní však slibuje: "Ještě jednou otřesu nejenom zemí, ale i nebem." |
27. | A to, že řekl "ještě jednou...," ukazuje na odstranění všeho, co je otřesitelné (to jest udělané), aby tak zůstalo to, co je neotřesitelné. |
28. | My však přijímáme království, jež je neotřesitelné, a proto buďme vděční a služme Bohu tak, jak se mu líbí, s úctou a posvátnou bázní. |
29. | Vždyť náš Bůh je stravující oheň. |
← Hebrews (12/13) → |