| ← Genesis (8/50) → |
| 1. | Bůh však pamatoval na Noema i na všechnu zvěř a dobytek, který s ním byl v arše. Nechal nad zemí vát vítr a voda se utišila. |
| 2. | Prameny propasti i nebeské průduchy se zavřely a průtrž z nebe přestala. |
| 3. | Voda začala ze země zvolna ustupovat a po sto padesáti dnech konečně opadla. |
| 4. | Sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Ararat. |
| 5. | Voda zvolna opadala až do desátého měsíce. Prvního dne desátého měsíce se ukázaly vrcholky hor. |
| 6. | Po čtyřiceti dnech Noe otevřel okno, jež v arše udělal, |
| 7. | a vypustil havrana. Ten vylétal a zase se vracel, dokud voda na zemi nevyschla. |
| 8. | Potom vypustil holubici, kterou měl s sebou, aby zjistil, zda voda ustoupila z povrchu země. |
| 9. | Holubice však nenašla místo, kde by mohla nohama spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť voda ještě pokrývala celý povrch země. Noe tedy vystrčil ruku, chytil ji a vzal ji k sobě do archy. |
| 10. | Počkal ještě sedm dní a znovu vypustil holubici z archy. |
| 11. | Večer se k němu holubice vrátila a hle, v zobáku měla čerstvý olivový lístek! Tak Noe poznal, že voda ustoupila ze země. |
| 12. | Počkal tedy dalších sedm dní, vypustil holubici znovu a už se k němu nevrátila. |
| 13. | Šestistého prvního roku Noemova života, prvního dne prvního měsíce, začala voda na zemi vysychat. Noe tedy odsunul příklop archy, podíval se ven a hle, zemský povrch osychal. |
| 14. | Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla země suchá. |
| 15. | Tehdy Bůh k Noemovi promluvil: |
| 16. | "Vyjdi z archy - ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů. |
| 17. | Vyveď s sebou všechno živé, co máš u sebe - veškeré tvory z ptactva, dobytka i havěti lezoucí po zemi. Ať se hemží na zemi a ať se na zemi plodí a množí." |
| 18. | Noe tedy vyšel ven a s ním i jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů. |
| 19. | Všechna zvěř, všechna havěť, každý pták, všechno, co se hýbe po zemi, vyšlo z archy podle svých čeledí. |
| 20. | Noe tehdy postavil Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých zvířat a ze všeho čistého ptactva a obětoval na oltáři zápalné oběti. |
| 21. | Když Hospodin ucítil příjemnou vůni, řekl si v srdci: "Už nikdy kvůli člověku neprokleji zem, i když jsou myšlenky lidského srdce už od mládí zlé. Nikdy už nepobiji vše živé, jako jsem to učinil. |
| 22. | Dokud bude trvat země, nikdy nepřestane setba a žeň, chlad a horko, léto, zima ani noc a den." |
| ← Genesis (8/50) → |