←  Ezekiel (7/48)  →
1. Dostal jsem slovo Hospodinovo:
2. "Synu člověčí, toto praví Panovník Hospodin o izraelské zemi: Konec! Konec je se čtyřmi kouty země!
3. Už s tebou konec je - svůj hněv sešlu na tebe. Budu tě soudit podle tvých cest, všechny tvé ohavnosti uvalím na tebe.
4. Neslituji se, neušetřím tě! Ano, uvalím tvé cesty na tebe, tvá ohavnost ve tvém středu vyvstane a poznáte, že já jsem Hospodin.
5. Toto praví Panovník Hospodin: Zlo za zlem - hle, už tu je!
6. Je konec, konec je, tvůj konec nadešel - hle, už tu je!
7. Tvůj zánik nadešel, obyvateli země! Ten čas už tu je, blíží se onen den - místo jásotu je na horách děs!
8. Hned teď na tebe vyliji svůj hněv, mé rozhořčení padne na tebe. Budu tě soudit podle tvých cest, všechny tvé ohavnosti uvalím na tebe.
9. Neslituji se, neušetřím tě! Uvalím tvé cesty na tebe, tvá ohavnost ve tvém středu vyvstane a poznáte, že já Hospodin jsem ten, kdo vás bije.
10. Hle, ten den - hle, už tu je! Zkáza propukla, hůl rozkvetla, pýcha vypučela,
11. krutost vyrostla ve kmen zla. Nezbude nikdo z nich, nikdo z jejich množství, nic z jejich jmění, nic z jejich nádhery.
12. Ten čas už tu je, už nastal onen den! Kdo kupuje, nejásej, kdo prodává, nermuť se - na celý ten dav totiž padá hněv!
13. Kdo prodává, pokud snad přežije, nezíská, co prodal, nazpátek. Vidění o tom davu nebude vzato zpět: Žádný z nich kvůli své vině naživu neudrží se.
14. Na trubku troubí se, vše připraveno je, nikdo však nejde do boje - na celý ten dav dopadá můj hněv!
15. Venku je meč, doma hlad a mor; kdo je v krajině, mečem zahyne, kdo ve městě, hlad a mor zhltne jej.
16. Uniknou-li utečenci, do hor utečou, všichni však jako holubi v roklích naříkat budou nad vinou svou.
17. Každá ruka tehdy ochabne a každé stehno bude zmáčené.
18. Jejich oděvem bude pytlovina a přikryje je hrůza; každá hlava bude oholena a na všech tvářích hanba.
19. Své stříbro vyházejí do ulic, zlato budou mít za odpadky. Jejich stříbro ani zlato je nebude moci zachránit v den Hospodinova zuření. Nebudou se jím moci nasytit, nenaplní si jím útroby - způsobilo jim jenom hřích.
20. Ze vší té nádhery, kterou se chlubili, si vyrobili své ohavné obrazy. Udělali z toho své hnusné modly, a já s tím naložím jako s odpadky.
21. Cizincům to vydám za kořist, ať to uloupí nejhorší lotři na zemi, jen ať to znesvětí!
22. Svou tvář od nich odvrátím, až znesvětí mou skrýš, až do ní vpadnou lupiči a celou ji znesvětí.
23. Připrav řetězy! Protože zemi naplnily popravy a ve městě je samé násilí,
24. přivedu nejhorší mezi národy, aby jejich domy zabrali. S pýchou těch mocných skoncuji a jejich svatyně budou znesvěceny.
25. Přichází děs! Budou hledat pokoj - zbytečně!
26. Valí se pohroma za pohromou, zlá zpráva jedna za druhou. Od proroka se budou dožadovat vidění a skončí vyučování od kněží i rady od starších.
27. Králi nezbude než truchlení, kníže zahalí se zděšením a ruce prostých lidí hrůza ochromí. Podle jejich cest s nimi naložím; odsoudím je tak, jak sami soudili, a poznají, že já jsem Hospodin."
←  Ezekiel (7/48)  →