←  Ezekiel (29/48)  →
1. Dvanáctého dne desátého měsíce desátého roku jsem dostal slovo Hospodinovo:
2. "Synu člověčí, obrať se proti faraonovi, králi Egypta, a prorokuj proti němu i celém Egyptu.
3. Řekni mu: Tak praví Panovník Hospodin - Já jsem proti tobě, faraone, králi egyptský, obludný krokodýle rozvalený u řeky! Říkáš si: ‚Mně patří Nil, pro sebe jsem ho učinil.'
4. Já ti však do čelistí vrazím háky a ty tvé nilské ryby nechám přichytit na tvé šupiny. Vytáhnu tě z tvého místa u řeky i se všemi tvými nilskými rybami, které se přichytily na tvé šupiny.
5. Pohodím tě pak na poušti i se všemi tvými nilskými rybami. Budeš ležet jen tak na zemi, neseberou tě, aby tě pohřbili. Dám tě za potravu divé zvěři i ptákům na nebi!
6. Tak všichni obyvatelé Egypta poznají, že já jsem Hospodin. Pro dům Izraele jsi byl jen rákosovou holí.
7. Jakmile se tě rukou chopili, praskl jsi a bodl je až do podpaží. Jakmile se o tebe opřeli, zlomil ses, až jsi jim kyčle vykloubil.
8. Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Hle, přivedu na tebe meč a vyhladím z tebe lidi i dobytek.
9. Až z Egypta zbudou jen pusté trosky, poznají, že já jsem Hospodin. Říkal jsi: ‚Mně patří Nil, já jsem ho učinil,'
10. a proto jsem teď proti tobě i proti té tvé řece. Z Egypta nechám jen pusté trosky, zpustošený kraj od Migdolu po Asuán, až po habešskou hranici.
11. Neprojde tudy lidská noha, dokonce ani noha zvířete a nebude se tam bydlet po čtyřicet let.
12. Udělám z Egypta tu nejpustější ze všech zpustošených zemí a její města budou po čtyřicet let ta nejzbořenější ze všech měst. Rozptýlím Egypťany mezi národy a rozpráším je po zemích.
13. Avšak toto praví Panovník Hospodin: Až těch čtyřicet let uplyne, shromáždím Egypťany z národů, mezi něž byli rozptýleni.
14. Přivedu Egypťany zpět ze zajetí a navrátím je do Horního Egypta, do země, odkud pocházejí, a stanou se tam bezvýznamným královstvím.
15. Bude bezvýznamnější než ostatní království a nebude se už vyvyšovat nad jiné národy. Udělám je tak nepatrnými, aby už nevládli nad národy.
16. Egypt už nebude pro dům Izraele nadějí, ale připomínkou viny, že se obraceli za nimi. Tehdy poznají, že já jsem Panovník Hospodin."
17. Prvního dne prvního měsíce sedmadvacátého roku jsem dostal slovo Hospodinovo:
18. "Synu člověčí, babylonský král Nabukadnezar při tažení proti Týru uložil svému vojsku tak těžkou službu, až měli všichni hlavy odřené a rozlámaná ramena. On ani jeho vojsko však za to tažení nezískali z Týru žádnou odměnu.
19. Proto tak praví Panovník Hospodin: Hle - dávám babylonskému králi Nabukadnezarovi Egypt! Ať si odnese jeho bohatství, ať rabuje a plení, aby odměnil své vojáky.
20. Odměnou za jeho služby, za to, co pro mě udělali, mu dávám Egypt, praví Panovník Hospodin.
21. V onen den obdařím dům Izraele silou a tobě umožním mluvit mezi nimi otevřeně. Tehdy poznají, že já jsem Hospodin."
←  Ezekiel (29/48)  →