| ← Ezekiel (2/48) → |
| 1. | "Synu člověčí," řekl mi, "postav se na nohy. Chci s tebou mluvit." |
| 2. | Když ke mně promluvil, vstoupil do mě Duch a postavil mě na nohy. Tehdy jsem slyšel, jak ke mně promlouvá. |
| 3. | "Synu člověčí," řekl mi, "posílám tě k Izraelcům, k těm vzpurným pohanům, kteří se bouří proti mně. Stejně jako jejich otcové i oni mě až do dneška stále jen zrazovali. |
| 4. | Synové, k nimž tě posílám, jsou paličatí a zatvrzelí. Proto jim řekni: ‚Tak praví Panovník Hospodin.' |
| 5. | Ať už poslechnou nebo ne - vždyť je to banda vzbouřenců - aspoň poznají, že měli mezi sebou proroka. |
| 6. | Ty, synu člověčí, se jich však neboj. Neboj se ani jejich slov, i když jsi obklopen trním a bodláčím a žiješ mezi štíry. Neboj se jejich slov a nelekej se jejich pohledů - vždyť je to banda vzbouřenců. |
| 7. | Vyřiď jim má slova, ať už poslechnou nebo ne - vždyť jsou to vzbouřenci. |
| 8. | Ty, synu člověčí, však poslouchej, co ti řeknu. Nevzpírej se jako ta banda vzbouřenců. Otevři ústa a sněz, co ti dávám." |
| 9. | Podíval jsem se a hle - proti mně natažená ruka a v ní svitek. |
| 10. | Rozvinul ho přede mnou; zepředu i zezadu byl celý popsán slovy nářků, úpění a bědování. |
| ← Ezekiel (2/48) → |