| ← Ezekiel (17/48) → |
| 1. | Dostal jsem slovo Hospodinovo: |
| 2. | "Synu člověčí, dej domu Izraele hádanku, pověz mu podobenství |
| 3. | a řekni: Tak praví Panovník Hospodin - Mohutný orel s mohutnými křídly, dlouhými brky a hustým, sytě zbarveným peřím přilétl na Libanon a vzal vrcholek cedru. |
| 4. | Utrhl výhonek z jeho špičky a odnesl do kupecké země, kde ho položil ve městě obchodníků. |
| 5. | Potom vzal semeno z té země a zasel do úrodné půdy, jak vrbový proutek je zasadil pěkně u vody. |
| 6. | Když potom vzešlo, byla z něj nevysoká vinoucí se réva. Své ratolesti obracela k němu a zapouštěla kořeny. Semínko se tak stalo révou, z níž vyrostly ratolesti a vyrašily výhonky. |
| 7. | Vtom se objevil další mohutný orel s mohutnými křídly a hustým peřím. A hle - ta réva obrátila své kořeny ze záhonů, kde byla zasazena, k němu a natahovala k němu své ratolesti, aby ji zavlažil. |
| 8. | Přitom byla zasazena do dobré půdy pěkně u vody, aby vypouštěla ratolesti, nesla plody a stala se překrásným vínem. |
| 9. | Řekni: ‚Tak praví Panovník Hospodin - Copak uspěje? Nebude vyrvána i s kořeny? Copak zbavena plodů neuschne? Neuschnou všechny výhonky, které z ní rašily? Nebude třeba velké síly ani mocné armády, aby byla vyrvána i s kořeny. |
| 10. | Ano, byla zasazena, ale uspěje? Zasažena východním větrem, neuschne úplně? Na záhonech, kde byla zasazena, tam uschne!'" |
| 11. | Dostal jsem slovo Hospodinovo: |
| 12. | "Řekni té bandě vzbouřenců - Nevíte, co to znamená? Řekni - Do Jeruzaléma přitáhl babylonský král, zajal jeho krále i knížata a odvedl je s sebou do Babylonu. |
| 13. | Potom vzal potomka z královského semene, uzavřel s ním smlouvu a zavázal ho přísahou. Odvedl také přední muže země, |
| 14. | aby to království srazil tak, aby se už samo nezvedlo a muselo dodržovat jeho smlouvu, aby obstálo. |
| 15. | Ten král se ale proti němu vzbouřil. Vyslal své posly do Egypta žádat o koně a o veliké vojsko. Ale copak uspěje? Když provedl toto všechno, unikne odplatě? Když porušil smlouvu, copak unikne? |
| 16. | Jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin, zemře v Babylonu, v zemi toho krále, který jej ustanovil králem a jehož přísahou pohrdl a jehož smlouvu porušil. |
| 17. | Farao mu se svým mocným a početným vojskem nepomůže ve válce, až babylonský král navrší násep a vybuduje valy, aby vyhladil mnoho lidí. |
| 18. | Pohrdl přece přísahou, porušil smlouvu! Ano, dal sice ruku, ale provedl toto vše. Neunikne odplatě. |
| 19. | Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Jakože jsem živ, obrátím na jeho hlavu, že pohrdl mou přísahou a porušil mou smlouvu! |
| 20. | Nastražím na něj svoji past a uvázne v mé síti. Odvedu ho do Babylonu a tam ho budu soudit za to, jak mi byl nevěrný. |
| 21. | Nejlepší vojáci z celého jeho vojska padnou mečem a ti, kdo zůstanou, budou rozehnáni do všech stran. Tehdy poznáte, že já Hospodin jsem promluvil. |
| 22. | Tak praví Panovník Hospodin: Já vezmu snítku ze samé špičky cedru, útlou ratolest vytrhnu z jeho koruny a na vysoké strmé hoře si ji zasadím, |
| 23. | zasadím ji na vznešené hoře Izraele. Vypustí ratolesti, vydá plody a bude cedrem překrásným, ve kterém se všichni ptáci uhnízdí a všichni najdou stín pod jeho větvemi. |
| 24. | Všechny stromy v kraji tehdy poznají, že já jsem Hospodin: Já snižuji strom vysoký a nízký zvyšuji, zelený strom nechám usychat a suchý rozkvétat. To říkám já Hospodin; já to učiním." |
| ← Ezekiel (17/48) → |