←  Ezekiel (12/48)  →
1. Dostal jsem slovo Hospodinovo:
2. "Synu člověčí, bydlíš mezi bandou vzbouřenců. Mají oči k vidění, ale nevidí, mají uši k slyšení, ale neslyší, protože je to banda vzbouřenců.
3. Synu člověčí, sbal si ranec jako vyhnanec a před jejich očima odejdi za bílého dne do vyhnanství. Před jejich očima odejdi z domova pryč do vyhnanství. Snad tomu porozumí, i když jsou banda vzbouřenců.
4. Za bílého dne, před jejich očima vynes svůj ranec sbalený jako do vyhnanství. K večeru se pak před jejich očima vydej na cestu, jako odcházejí vyhnanci.
5. Před jejich očima se prokopej zdí a vynes tudy své věci ven.
6. Vezmi si je na záda a před jejich očima je po setmění odnes pryč. Měj zahalenou tvář, abys neviděl svou zem. Dal jsem tě totiž domu Izraele jako znamení."
7. Udělal jsem tedy, co mi bylo přikázáno. Za bílého dne jsem vynesl svůj ranec sbalený jako do vyhnanství, k večeru jsem se vlastníma rukama prokopal zdí a po setmění jsem své věci před jejich očima odnesl na zádech pryč.
8. Ráno jsem dostal slovo Hospodinovo:
9. "Synu člověčí, ptal se tě dům Izraele, ta banda vzbouřenců: ‚Co to děláš?'
10. Řekni jim: Tak praví Panovník Hospodin - Tento ortel se týká vládce v Jeruzalémě a celého domu Izraele, který zůstal ve městě.
11. Řekni jim: Já jsem znamení pro vás! Předvedl jsem, co se stane jim. Půjdou do vyhnanství, do zajetí!
12. I jejich vládce si po setmění naloží věci na záda a odejde. Prokopou zeď, aby ho tudy vyvedli. Bude mít zahalenou tvář, takže už neuvidí svou zem.
13. Nastražím na něj svoji past a uvázne v mé síti. Odvedu ho do Babylonie, do země Chaldejců, ani tu ale neuvidí a zemře v ní.
14. Všechny, kdo jsou kolem něj, celou jeho družinu i vojsko rozpráším do všech stran a s taseným mečem je poženu.
15. Tak poznají, že já jsem Hospodin - až je rozptýlím mezi národy a rozpráším je po zemích.
16. Hrstku z nich ušetřím před mečem, hladem i morem, aby mezi národy, kam přijdou, vyprávěli o všech svých ohavnostech. Tehdy poznají, že já jsem Hospodin."
17. Dostal jsem slovo Hospodinovo:
18. "Synu člověčí! Třes se, když budeš jíst, a chvěj se úzkostí, když budeš pít.
19. Řekni lidu země: Toto praví Panovník Hospodin o obyvatelích Jeruzaléma v izraelské zemi: Svůj chléb budou jíst v úzkostech a svoji vodu pít v hrůze, protože jejich země bude oloupena o všechno kvůli násilí všech jejích obyvatel.
20. Obydlená města zůstanou ležet v troskách a země bude zničena. Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin."
21. Dostal jsem slovo Hospodinovo:
22. "Synu člověčí, co to máte v izraelské zemi za přísloví? Prý: ‚Dny utíkají, všechna vidění selhávají.'
23. Proto jim řekni: Tak praví Panovník Hospodin - S tímto příslovím skoncuji! Už ho v Izraeli nikdy nepoužijí. Naopak, řekni jim: Blíží se dny, kdy se všechna vidění naplní.
24. Z domu Izraele vymizí všechna falešná vidění i lichotivá věštění,
25. neboť já jsem Hospodin. Říkám, co říkám, a to slovo se naplní. Už žádné odklady! Za vašich časů, vy bando vzbouřenců, promluvím a to slovo naplním, praví Panovník Hospodin."
26. Dostal jsem slovo Hospodinovo:
27. "Synu člověčí, dům Izraele říká: ‚Ta jeho vidění se splní za dlouhé roky. Prorokuje o vzdálené budoucnosti.'
28. Proto jim řekni: Tak praví Panovník Hospodin - Žádné z mých slov už nesnese odklady. Cokoli řeknu, se naplní, praví Panovník Hospodin."
←  Ezekiel (12/48)  →