← Ecclesiastes (9/12) → |
1. | Když jsem o tom všem v srdci uvažoval, dospěl jsem k tomuto: Spravedlivé a moudré i s jejich skutky má ve svých rukou Bůh. Ať je to láska anebo zášť, lidé neví o ničem, co leží před nimi. |
2. | Každý pokaždé dopadá stejně: Spravedlivé i zlosyny čeká týž osud - dobré i zlé, čisté i nečisté, ty, kteří obětují, i ty, kdo nikoli. Dobrý je na tom tak jako hříšník; kdo skládá přísahu i ten, kdo se jí bojí. |
3. | To je to nejhorší na všem, co se děje pod sluncem - že všechny čeká týž osud. Lidské srdce je navíc plné zloby a hloupost je provází celým životem. Když potom musejí zemřít, |
4. | bude snad někdo ušetřen? Všichni živí však mají naději, vždyť: "Živý pes je na tom lépe než mrtvý lev." |
5. | Živí totiž vědí, že musejí zemřít, mrtví však nevědí vůbec nic. Žádné odplaty se už nedočkají, i pouhá vzpomínka na ně zanikla. |
6. | Jak jejich láska, tak jejich zášť, všechna jejich vášeň je dávno pryč. Nikdy už nebudou mít podíl na ničem, co se odehrává pod sluncem. |
7. | Vzhůru! Jez radostně svůj chléb a zvesela pij víno své, vždyť Bůh si tvé skutky dávno oblíbil! |
8. | Ať jsou tvé šaty vždycky bílé, olej na tvé hlavě ať nikdy nechybí. |
9. | Užívej život se svou milovanou ženou po všechny marné dny svého života, jenž ti byl darován pod sluncem. Všechny své marné dny si užij - vždyť to je tvou odměnou, dokud žiješ, ve všem tom pachtění, kterým se pachtíš pod sluncem. |
10. | Čehokoli se chopí tvá ruka, tomu se věnuj ze všech sil - vždyť míříš do hrobu, kde není co dělat, kde chybí smysl, moudrost i vědění! |
11. | Když jsem se rozhlédl pod sluncem, viděl jsem, že běh nezáleží na rychlých a boj na statečných, ba ani živobytí na moudrých, bohatství na šikovných a přízeň na zkušených - o všem rozhoduje chvíle a náhoda. |
12. | Člověk nezná svůj čas, podoben rybám, které vyloví krutá síť, anebo ptákům, kteří se chytí do pasti. Právě tak bývají lapeni lidé, když na ně znenadání přichází chvíle neštěstí. |
13. | Viděl jsem pod sluncem také tento příklad moudrosti a připadá mi významný: |
14. | Bylo jedno malé město a v něm hrstka lidí. Přitáhl na ně mocný král, a když je oblehl, navršil kolem něj mohutný val. |
15. | V tom městě byl jeden chudý mudrc a ten je svou moudrostí zachránil. Potom si ale na toho chudáka už nikdo nevzpomněl. |
16. | Souhlasím, že "Moudrost je lepší než síla". Moudrost chudáka však bývá v opovržení a jeho slova nikdo neslyší. |
17. | Lepší je slyšet klidná slova moudrých než povyk vládce hlupáků. |
18. | Moudrost je lepší než válečné zbraně - jediný hříšník však zničí mnoho dobrého. |
← Ecclesiastes (9/12) → |