←  Ecclesiastes (7/12)  →
1. Lepší je dobré jméno než nejlepší olej, den smrti je lepší než den zrození.
2. Lepší je vejít do domu smutku nežli do domu veselí. Každého člověka čeká konec - kdo je naživu, ať na to pomyslí!
3. Lepší je zármutek nežli smích, smutná tvář srdce zvelebí.
4. Srdce moudrých je v domě truchlení, srdce hlupáků v domě zábavy.
5. Lepší je vyslechnout výtky mudrců nežli poslouchat písničky hlupáků.
6. Jako když pod hrncem zapraští roští, tak rychle vyhoří hlupákův smích. I to je marnost!
7. Nátlak i z moudrého udělá blázna, úplatek kazí srdce člověka.
8. Lepší je, když něco končí, než když to začíná; lepší je trpělivý než ten, kdo se nadýmá.
9. Nebuď snadno popudlivý k hněvu, mrzutost odpočívá v klíně hlupáků.
10. Neříkej: Kde jsou ty staré dobré časy? Takové otázky není moudré klást.
11. Moudrost je dobrá jako zděděné jmění, prospěšná je těm, kdo vidí světlo dne.
12. Být zaštítěn moudrostí je jako být zaštítěn penězi, poznání moudrosti však má výhodu: ty, kdo ji mají, drží naživu.
13. Pohleď na Boží dílo - kdo může narovnat, co on pokřivil?
14. V dobrý den užívej štěstí a ve zlý den si uvědom, že Bůh jej učinil tak jako ten druhý, aby si člověk nikdy nebyl jist, co skrývá budoucnost.
15. Za dnů své marnosti jsem viděl všechno: Spravedlivý umírá i se svou spravedlností, zlý žije dlouho i se svou špatností.
16. Nebývej příliš spravedlivý ani přehnaně moudrý. Proč se máš trápit?
17. Nebuď však ani příliš zlý a také nebuď bláhový. Proč máš předčasně umřít?
18. Toho je dobré se držet a tamtoho se nepouštět; kdo je bohabojný, dodrží obojí.
19. Moudrost je moudrému větší silou než deset vládců ve městě.
20. Na zemi není jediný spravedlivý, který by konal dobro a nehřešil.
21. Nestarej se o všechno, co se kde říká, abys neslyšel kletby svého otroka.
22. Ve vlastním srdci přece dobře víš, že i tys druhé často proklínal.
23. V tom všem jsem se snažil najít moudrost. Říkal jsem si, že zmoudřím, moudrost mi ale zůstala vzdálená.
24. Vzdálená je, ať už je jakákoli! Kdo jen ji nalezne hluboko v hlubinách?
25. Všechno jsem v mysli probral, abych poznal a prozkoumal moudrost a dopátral se smyslu, abych pochopil i zlou tupost a hloupou bezhlavost.
26. Tehdy jsem nalezl něco trpčího než smrt - svůdnou ženu, jejíž srdce je past a jejíž paže jsou pouta. Boží oblíbenec unikne před ní, hříšníka ale polapí.
27. Pohleď, k čemu jsem došel, praví Kazatel: Jedno jsem porovnával s druhým, abych našel smysl,
28. po němž má duše tolik toužila, ale nenašel jsem jej. Mezi tisícem jsem našel jediného muže, ženu jsem ale mezi tolika nenašel.
29. Pohleď, došel jsem pouze k jedinému: Bůh stvořil člověka správně, oni však následovali spoustu výmyslů.
←  Ecclesiastes (7/12)  →