← Ecclesiastes (7/12) → |
1. | Lepší je dobré jméno než nejlepší olej, den smrti je lepší než den zrození. |
2. | Lepší je vejít do domu smutku nežli do domu veselí. Každého člověka čeká konec - kdo je naživu, ať na to pomyslí! |
3. | Lepší je zármutek nežli smích, smutná tvář srdce zvelebí. |
4. | Srdce moudrých je v domě truchlení, srdce hlupáků v domě zábavy. |
5. | Lepší je vyslechnout výtky mudrců nežli poslouchat písničky hlupáků. |
6. | Jako když pod hrncem zapraští roští, tak rychle vyhoří hlupákův smích. I to je marnost! |
7. | Nátlak i z moudrého udělá blázna, úplatek kazí srdce člověka. |
8. | Lepší je, když něco končí, než když to začíná; lepší je trpělivý než ten, kdo se nadýmá. |
9. | Nebuď snadno popudlivý k hněvu, mrzutost odpočívá v klíně hlupáků. |
10. | Neříkej: Kde jsou ty staré dobré časy? Takové otázky není moudré klást. |
11. | Moudrost je dobrá jako zděděné jmění, prospěšná je těm, kdo vidí světlo dne. |
12. | Být zaštítěn moudrostí je jako být zaštítěn penězi, poznání moudrosti však má výhodu: ty, kdo ji mají, drží naživu. |
13. | Pohleď na Boží dílo - kdo může narovnat, co on pokřivil? |
14. | V dobrý den užívej štěstí a ve zlý den si uvědom, že Bůh jej učinil tak jako ten druhý, aby si člověk nikdy nebyl jist, co skrývá budoucnost. |
15. | Za dnů své marnosti jsem viděl všechno: Spravedlivý umírá i se svou spravedlností, zlý žije dlouho i se svou špatností. |
16. | Nebývej příliš spravedlivý ani přehnaně moudrý. Proč se máš trápit? |
17. | Nebuď však ani příliš zlý a také nebuď bláhový. Proč máš předčasně umřít? |
18. | Toho je dobré se držet a tamtoho se nepouštět; kdo je bohabojný, dodrží obojí. |
19. | Moudrost je moudrému větší silou než deset vládců ve městě. |
20. | Na zemi není jediný spravedlivý, který by konal dobro a nehřešil. |
21. | Nestarej se o všechno, co se kde říká, abys neslyšel kletby svého otroka. |
22. | Ve vlastním srdci přece dobře víš, že i tys druhé často proklínal. |
23. | V tom všem jsem se snažil najít moudrost. Říkal jsem si, že zmoudřím, moudrost mi ale zůstala vzdálená. |
24. | Vzdálená je, ať už je jakákoli! Kdo jen ji nalezne hluboko v hlubinách? |
25. | Všechno jsem v mysli probral, abych poznal a prozkoumal moudrost a dopátral se smyslu, abych pochopil i zlou tupost a hloupou bezhlavost. |
26. | Tehdy jsem nalezl něco trpčího než smrt - svůdnou ženu, jejíž srdce je past a jejíž paže jsou pouta. Boží oblíbenec unikne před ní, hříšníka ale polapí. |
27. | Pohleď, k čemu jsem došel, praví Kazatel: Jedno jsem porovnával s druhým, abych našel smysl, |
28. | po němž má duše tolik toužila, ale nenašel jsem jej. Mezi tisícem jsem našel jediného muže, ženu jsem ale mezi tolika nenašel. |
29. | Pohleď, došel jsem pouze k jedinému: Bůh stvořil člověka správně, oni však následovali spoustu výmyslů. |
← Ecclesiastes (7/12) → |