| ← Ecclesiastes (4/12) → |
| 1. | Když jsem se rozhlédl, znovu jsem viděl jen samé bezpráví pod sluncem: Slzy utiskovaných - útěcha nikde. Moc v rukou utiskovatelů - útěcha nikde! |
| 2. | Proto závidím dávno mrtvým spíše než těm, kdo jsou dosud naživu. |
| 3. | Nejšťastnější je ale ten, kdo ještě nebyl a neviděl zlo, které se děje pod sluncem! |
| 4. | Shledal jsem také, že všechno pachtění a snaha o úspěch pramení z lidské závisti vůči bližnímu. I to je marnost a honba za větrem! |
| 5. | Hlupák do klína složí ruce a potom sžírá se. |
| 6. | Lepší špetka klidu než náruč námahy a honba za větrem! |
| 7. | Když jsem se rozhlédl, viděl jsem další marnost pod sluncem: |
| 8. | Někdo je sám a nikoho nemá, je bez dětí a bez bratrů. Jeho pachtění ale nebere konce, očima lační po větším bohatství. "Pro koho se to vlastně pachtím, proč si odpírám všechno pohodlí? I to je marnost a bídné úsilí." |
| 9. | Lépe je dvěma nežli samotnému; jejich námaha má štědrou odměnu: |
| 10. | Padne-li jeden z nich, druhý ho zvedne, padne-li osamělý, běda, kdo zvedne jej?! |
| 11. | Dva lidé spolu spící lépe zahřejí se, jak ale zahřeje se ten, kdo spí sám? |
| 12. | Je-li napaden jeden, dva spolu odolají; trojitý provázek se těžko přetrhne! |
| 13. | Lepší je chudý a moudrý mladík než starý a pošetilý král, který si ani nenechá poradit. |
| 14. | Bývalý vězeň se může stát králem, rozený král zase chudákem. |
| 15. | Viděl jsem, že všichni, kdo žili pod sluncem, drželi s oním mladíkem, který nastoupil po králi. |
| 16. | Stanul v čele nespočetných zástupů, těm, kdo přišli potom, se ale nelíbil. Ano, i to je marnost a honba za větrem. <V 4:17> Dej pozor na své kroky, když jdeš do Božího domu. Přicházej raději naslouchat než přinášet oběť hlupáků - ti ani nevědí, jak špatně jednají! |
| ← Ecclesiastes (4/12) → |