← Ecclesiastes (3/12) → |
1. | Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas: |
2. | Je čas rodit se a čas umírat, čas sázet a čas sadbu vytrhat, |
3. | čas zabíjet a čas uzdravovat, čas bořit a čas budovat, |
4. | čas plakat a čas se smát, čas rmoutit se a čas tancovat, |
5. | čas házet kamení a čas kamení sbírat, čas objímat a čas objímání zanechat, |
6. | čas hledat a čas pozbývat, čas chovat a čas odmítat, |
7. | čas trhat a čas sešívat, čas mlčet a čas povídat, |
8. | čas milovat a čas nenávidět, čas boje a čas pokoje. |
9. | Co tedy má ten, kdo se snaží, ze všeho svého pachtění? |
10. | Vypozoroval jsem úkol, který dal Bůh lidem, aby se jím zabývali. |
11. | On sám vše dělá včas a krásně a lidem vložil věčnost do srdce, člověk však nevystihne Boží dílo od počátku až do konce. |
12. | Usoudil jsem, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se a užívat života. |
13. | Může-li kdokoli jíst a pít a uprostřed svého pachtění se potěšit, je to Boží dar! |
14. | Vím, že vše, co Bůh dělá, trvá navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho nic odejmout. A proč to Bůh dělá? Aby před ním měli bázeň. |
15. | Co je, už bylo. Co bude, už je. Co minulo, Bůh vyhledá. |
16. | A ještě něco jsem viděl pod sluncem: Namísto práva zlo, namísto spravedlnosti zlo. |
17. | Pomyslel jsem si: Spravedlivého i zlého Bůh přivede na soud; tam přijde čas na každý skutek i úmysl. |
18. | Pomyslel jsem si: Tímto způsobem Bůh lidi zkouší, aby se ukázalo, že jsou zvěř. |
19. | Lidi i zvířata čeká stejný osud - jeden umírá tak jako druhý, všichni dýchají stejný vzduch. Člověk zvířata ničím nepřevyšuje, všechno je marnost! |
20. | Všichni směřují k témuž místu - všichni jsou z prachu, všichni se do prachu zase vracejí. |
21. | Kdo ví, že lidský duch míří vzhůru, zatímco duch zvířat mizí pod zemí? |
22. | Vidím tedy, že člověk nemá jiné štěstí než radovat se z díla, které je jeho údělem. Vždyť kdo mu dá nahlédnout, co chystá budoucnost? |
← Ecclesiastes (3/12) → |