| ← Ecclesiastes (11/12) → |
| 1. | Posílej svůj chléb po vodě - po čase znovu najdeš jej. |
| 2. | Rozděl vše na sedm nebo i osm dílů, vždyť nevíš, co zlého může potkat zem. |
| 3. | Když se oblaka naplní vodou, průtrž se na zemi vylije. Když spadne strom, zůstane ležet, ať padl k jihu nebo na sever. |
| 4. | Kdo čeká vítr, nikdy nezaseje, kdo hledí na mraky, nikdy nesklidí. |
| 5. | Tak jako nerozumíš cestě větru anebo zárodku v lůnu těhotné, stejně tak nerozumíš dílu Boha, jenž působí to vše. |
| 6. | Rozsívej zrána svoje zrno ani zvečera své ruce neskládej - vždyť nevíš, zda se zdaří to, či ono, či zda je stejně dobré obojí. |
| 7. | Jak sladké je světlo; vidět slunce je tak příjemné! |
| 8. | Jakkoli dlouho člověk žije, ze všech těch let ať se raduje - ať ale přitom pamatuje, kolik jej čeká dnů v temnotě. Vše, co přijde, je zmar. |
| 9. | Raduj se, mladíku, ze svého mládí; ze srdce vesel se, dokud jsi mlád. Jdi, kam tě vede tvé vlastní srdce, za tím, co vidíš svýma očima. Buď si však vědom, že s tímto vším před Božím soudem budeš stát. |
| 10. | Zármutek si k srdci nepřipouštěj a všechny potíže drž si od těla - vždyť dětství a mládí je marnost prchavá! |
| ← Ecclesiastes (11/12) → |