← Deuteronomy (32/34) → |
1. | Naslouchejte, nebesa, neboť promluvím, poslechni, země, výroky úst mých. |
2. | Kéž se mé naučení lije jako déšť, kéž se jak rosa snáší moje řeč, kéž je jak sprška pro zeleň a jako liják bylině. |
3. | Jméno Hospodinovo totiž provolám - chvalte velebnost našeho Boha! |
4. | On je Skála! Jeho dílo je dokonalé, všechny jeho cesty pravé jsou. Věrný je Bůh, každé křivdy vzdálen, on je spravedlivý a upřímný! |
5. | Jeho nesynové se ale zvrhli, zkažení jsou, zvrácený a zpustlý rod. |
6. | Takhle se Hospodinu odplácíte, lide nerozumný a nemoudrý? Copak on není tvůj Otec a Stvořitel, který tě učinil a upevnil? |
7. | Na dávné dny si teď vzpomeň, na léta všech pokolení myslete. Svého otce ptej se, poučí tě, svých stařešinů a poví ti: |
8. | Když Nejvyšší usazoval národy, lidské syny když rozmístil na zemi, dle počtu synů Izraele hranice ostatním lidem vymezil. |
9. | Hospodinův lid je jeho dědictví, Jákob je jeho vlastní pozemek. |
10. | V pouštní krajině ho našel, v pustině divé, kvílící. Obklopil jej a pečoval o něj, jak oko v hlavě chránil jej. |
11. | Jako když orlice bdí nad hnízdem a vznáší se nad svými mladými, křídly rozpjatými v pádu chytí je a dál je nese na svých perutích. |
12. | Hospodin sám je takto provázel, žádný cizí bůh nebyl s ním! |
13. | Dovedl svůj lid na výšiny země, úrodou pole aby sytil se. Medem ze skály je napájel, olejem ze skály přetvrdé, |
14. | smetanou od krav i mlékem koz. Těmi nejlepšími jehňaty je sytil, berany i kozly z Bášanu, pšeničnou moukou nejvybranější; i víno rudých hroznů směl jsi pít! |
15. | Ješurun ale ztučněl, zbujněl. Ztučněl jsi, ztloustl, spravil ses! Opustil Boha, jenž učinil jej, Skálu své spásy potupil. |
16. | Cizími bohy popouzeli Boha, ohavnostmi jej dráždili. |
17. | Obětovali ďáblům, a ne Bohu, těm novým bohům, jež nikdy neznali, těm, co až nedávno se objevili - vaši otcové je neměli! |
18. | Zbavil ses Skály, která zplodila tě, na Boha, svého rodiče, jsi zapomněl. |
19. | Hospodin to viděl! Odmítl je, na své syny a dcery dostal zlost. |
20. | Řekl: "Svou tvář před nimi ukryji a uvidím, jak dopadnou! Zvrácené pokolení - to jsou oni, synové, kteří věrnost neznají. |
21. | Nebohem svým vzbudili mé žárlení, popudili mě svými marnostmi. Nelidem proto vzbudím jejich žárlení, nerozumným národem je popudím. |
22. | Už vzplanul oheň mého hněvu, už šlehá do hlubin podsvětí. Pohltí zemi i její úrodu, zapálí i horské základy! |
23. | Zavalím je samým neštěstím, své šípy na ně vystřílím. |
24. | Hladem až budou vysíleni, horečkou stráveni i morem urputným, pak na ně pošlu zuby šelem, v prachu je potká hadí jed! |
25. | V ulicích bude řádit meč, v domech zavládne hrůza nad mládencem i děvčetem, nad děťátkem i mužem v šedinách! |
26. | Zamýšlel jsem, že je rozdrtím, jejich památku že mezi lidmi vyhladím. |
27. | Děsím se ale zpupnosti nepřítele, jak si to jejich protivníci vyloží. Že řeknou: ‚To naše ruka přemohla je, to vůbec neudělal Hospodin!'" |
28. | Ten národ úplně ztratil soudnost, docela cizí je mu rozumnost. |
29. | S trochou moudrosti by pochopili, porozuměli by, jak dopadnou. |
30. | Jak to, že jeden jich honí tisíce a dva jich obrátí deset tisíc na útěk? To museli být svou Skálou prodáni, musel je vydat Hospodin! |
31. | Jejich skála přece není jak Skála naše, to mohou naši nepřátelé dosvědčit! |
32. | Jejich réva je z révy sodomské, původem z vinic Gomory. Jejich hrozny jsou jedovaté, jejich plody plné hořkosti. |
33. | Jejich víno je dračí utrejch, jed zmijí, ten nejprudší. |
34. | "Což není u mne dobře uloženo, zapečetěno v mých sklepích vybraných? |
35. | Má je pomsta, já zjednám odplatu! Noha jim uklouzne v čas náležitý, den jejich pohromy blíží se, jejich úděl už je pro ně připraven!" |
36. | Ano, Hospodin bude svůj lid hájit a nad svými služebníky se slituje, až uvidí, že už je opustily síly, s pánem i kmánem že konec je. |
37. | Zeptá se: "Kde jsou ti jejich bohové, ta skála, v níž útočiště hledali? |
38. | Kde jsou ti, kdo jedli tuk jejich obětí, kdo pili víno jejich úliteb? Jen ať vstanou, aby vám pomohli, ať se vám stanou úkrytem! |
39. | Prohlédněte - já, jen já jsem jediný a není Boha kromě mne. Já dávám smrt a život daruji, já mohu zranit i uzdravit - z mé ruky vás nikdo nevyrve! |
40. | Svou ruku pozvedám k nebia přísahám: Jakože žiji navěky, |
41. | jakmile čepel svého meče zostřím, má ruka právo uchopí! Vykonám pomstu nad svými nepřáteli, těm, kdo mě nenávidí, odplatím. |
42. | Své šípy opiji jejich krví, můj meč se jejich masem nasytí, krví padlých i zajatých, hlavami nepřátel a jejich vůdci." |
43. | Jásejte, národy, tak jako jeho lid! On jistě pomstí krev služebníků svých, vykoná pomstu nad svými protivníky, od krve očistí svou zem i lid. |
44. | Mojžíš šel a přednesl všechna slova této písně lidu. Byl s ním také Hošea, syn Nunův. |
45. | A když Mojžíš domluvil všechna tato slova celému Izraeli, |
46. | řekl jim: "Všechna tato slova, jimiž jsem vás dnes varoval, si vezměte k srdci. Předávejte je svým synům, aby pečlivě dodržovali všechna slova tohoto Zákona. |
47. | To slovo pro vás vůbec není plané - vždyť je to váš život! Díky němu budete dlouho živi v zemi, kterou jdete za Jordán obsadit." |
48. | Téhož dne Hospodin promluvil k Mojžíšovi: |
49. | "Vystup na toto pohoří Abarim, na horu Nebó v moábské zemi naproti Jerichu, a pohleď na kanaánskou zem, kterou dám do vlastnictví synům Izraele. |
50. | Na hoře, na niž vystoupíš, pak zemřeš a budeš připojen ke svému lidu stejně, jako zemřel tvůj bratr Áron na hoře Hór a byl připojen ke svému lidu. |
51. | To proto, že jste mě zradili uprostřed synů Izraele při vodách Meriby v Kádeši na poušti Cin, místo abyste uprostřed synů Izraele prokázali mou svatost. |
52. | Ano, spatříš tu zemi před sebou, ale nevejdeš tam. Do země, kterou dávám synům Izraele, nevkročíš." |
← Deuteronomy (32/34) → |