←  Deuteronomy (29/34)  →
1. Mojžíš svolal celý Izrael a řekl jim: Sami jste v egyptské zemi viděli vše, co Hospodin před vašima očima udělal s faraonem, se všemi jeho služebníky a s celou jeho zemí.
2. Na vlastní oči jsi viděl veliké zkoušky, znamení a ty veliké divy.
3. Až do dnešního dne vám však Hospodin nedal srdce k porozumění, oči k vidění ani uši k slyšení.
4. Čtyřicet let jsem vás vodil po poušti. Vaše oděvy na vás nezchátraly, obuv na vašich nohou nezpuchřela,
5. chléb jste nejedli a víno ani pivo nepili. To vše proto, abyste poznali, že já jsem Hospodin, váš Bůh.
6. Když jste došli až sem, vytáhl proti vám do boje chešbonský král Sichon a bášanský král Og, ale porazili jsme je.
7. Jejich zem jsme zabrali a dali ji za dědictví synům Rubenovým, Gádovým a polovině kmene Manasesova.
8. Zachovávejte slova této smlouvy. Plňte je, a bude se dařit veškeré vaše počínání.
9. Vy všichni dnes stojíte před Hospodinem, svým Bohem - vaši kmenoví náčelníci, vaši stařešinové a správcové, všichni izraelští muži,
10. vaše děti a ženy i cizinci žijící ve vašem táboře, od dřevařů po nosiče vody -
11. abyste vstoupili do přísežné smlouvy Hospodina, svého Boha. Tu s tebou Hospodin, tvůj Bůh, dnes uzavírá,
12. aby si tě ustavil za lid a stal se tvým Bohem, jak ti slíbil a jak to přísahal tvým otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.
13. Tuto přísežnou smlouvu uzavírám nejen s vámi,
14. kdo tu dnes společně stojíte před Hospodinem, naším Bohem, ale i s těmi, kdo tu dnes s námi nejsou.
15. Sami víte, jak jsme žili v Egyptě a jak jsme cestou sem prošli územím různých národů.
16. Viděli jste jejich nechutnosti, jejich hnusné modly - dřevo a kamení, stříbro a zlato, jichž se drží.
17. Ať se mezi vámi nevyskytne muž ani žena, rodina ani kmen, jenž by se dnes v srdci odvrátil od Hospodina, našeho Boha, a šel by sloužit bohům oněch národů. Ať se mezi vámi nevyskytne kořen plodící takový hořký jed!
18. Kdyby takový člověk uslyšel tato přísežná slova, možná by si představoval požehnání a říkal by si: "I když se řídím jen svým zatvrzelým srdcem, budu se mít dobře!" (Jako by počítal zpitého mezi žíznivé.)
19. Hospodin nikomu takovému nikdy neodpustí - naopak, vzplane proti němu Hospodinův vášnivý hněv! Hospodin jej zahrne každou kletbou zapsanou v této knize Zákona a jeho jméno pod nebem vymaže.
20. Hospodin jej k jeho zkáze oddělí ode všech kmenů Izraele a naloží s ním podle všech kleteb smlouvy zapsané v této knize Zákona.
21. Budoucí pokolení, vaši synové, kteří vás nahradí, i cizinec, který přijde z daleké země, pak spatří pohromy, které postihnou tuto zem, a neduhy, jimiž ji Hospodin vyčerpá, a řeknou:
22. "Všechna zem spálená sírou a solí, nic se neseje, nic neraší, ani stéblo trávy na ní neroste - tak přece byla rozvrácena Sodoma a Gomora, Adma a Cebojim, které Hospodin rozvrátil v zuřivém hněvu!"
23. Všechny národy se budou ptát: "Proč to Hospodin té zemi provedl? Proč takový výbuch hněvu?"
24. A dostanou odpověď: "Protože opustili smlouvu Hospodina, Boha svých otců, kterou s nimi uzavřel, když je vyvedl z Egypta.
25. Odešli sloužit cizím bohům a klaněli se jim - bohům, které nepoznali a které jim neurčil.
26. Proto Hospodin vzplanul vůči této zemi hněvem a přivedl na ni každé prokletí zapsané v této knize.
27. Hospodin je v zuřivém hněvu a hrozném rozlícení vyrval z jejich země a vyhnal je do jiné země, kde jsou až dodnes."
28. Skryté věci náležejí Hospodinu, našemu Bohu. Zjevné věci však navěky náležejí nám a našim synům - totiž abychom plnili všechna slova tohoto Zákona.
29. - - -
←  Deuteronomy (29/34)  →