←  Deuteronomy (18/34)  →
1. Levitští kněží, totiž celý kmen Levi, nebudou mít podíl ani dědictví v Izraeli. Budou žít z ohnivých obětí Hospodinu, z jeho dědictví.
2. Nebudou mít dědictví mezi svými bratry - sám Hospodin je jejich dědictvím, jak jim pověděl.
3. Toto budou kněží právoplatně dostávat od lidu: Ti, kdo budou přinášet oběť - ať už ze skotu nebo z bravu - dají knězi plece, obě čelisti a žaludek.
4. Budeš mu také dávat prvotiny ze svého obilí, vína a oleje a prvotiny z vlny svých ovcí.
5. Jeho si totiž Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil ze všech tvých kmenů, aby po všechny dny stál se svými syny ve službě v Hospodinově jménu.
6. Kterýkoli levita smí odejít z tvého města (ať už bydlel v Izraeli kdekoli) na místo, které vyvolil Hospodin. Smí odejít, kdykoli se mu zachce.
7. Bude sloužit ve jménu Hospodina, svého Boha, tak jako jeho ostatní bratři levité, kteří tam stojí před Hospodinem.
8. Budou jíst stejný podíl bez ohledu na to, co kdo prodal po otcích.
9. Až vejdeš do země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, neuč se jednat podle ohavných způsobů oněch národů.
10. Ať se u tebe nenajde, kdo by svého syna či dceru provedl ohněm! Stejně tak žádný věštec, jasnovidec, hadač, čaroděj,
11. zaříkávač, vyvolávač duchů, věštkyně ani ten, kdo se radí s mrtvými.
12. Každý, kdo páchá něco takového, je pro Hospodina ohavný! Právě kvůli takovýmto ohavnostem je Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání.
13. Buď cele oddán Hospodinu, svému Bohu.
14. Národy, které ovládneš, totiž poslouchají jasnovidce a věštce, ale tobě to Hospodin, tvůj Bůh, nedopouští.
15. Hospodin, tvůj Bůh, ti zprostřed tvých bratrů vzbudí proroka, jako jsem já - toho poslouchejte.
16. Přesně to jsi žádal od Hospodina, svého Boha, na Orébu v den shromáždění, když jsi říkal: "Ať už neslyším hlas Hospodina, svého Boha, a nevidím ten veliký oheň - jinak zemřu!"
17. Tehdy mi Hospodin řekl: "Dobře to pověděli.
18. Zprostřed jejich bratrů jim vzbudím proroka, jako jsi ty. Vložím svá slova do jeho úst a on jim poví vše, co mu přikáži.
19. Kdokoli neposlechne má slova, která promluví mým jménem, s takovým zúčtuji já sám.
20. Kdyby se však nějaký prorok opovážil promluvit mým jménem slovo, které jsem mu nesvěřil, takový prorok ať zemře stejně, jako kdyby mluvil jménem cizích bohů."
21. Můžeš si říci: "Jak poznáme, že to slovo nemluví Hospodin?"
22. Nuže, jestliže prorok řekne Hospodinovým jménem něco, co se nestane, pak to slovo nemluvil Hospodin. Onen prorok mluvil opovážlivě. Neboj se ho.
←  Deuteronomy (18/34)  →