Deuteronomy (1/34) → |
1. | Toto jsou slova, která Mojžíš promluvil k celému Izraeli na poušti v Zajordání, totiž na pláni Arava naproti Sufu mezi Paranem, Tofelem, Labanem, Chacerotem a Di-zahabem. |
2. | Přes pohoří Seír trvá cesta od hory Oréb do Kádeš-barné jedenáct dní. |
3. | Prvního dne jedenáctého měsíce čtyřicátého roku oznámil Mojžíš synům Izraele všechno, co mu Hospodin pro ně přikázal. |
4. | Poté, co porazil emorejského krále Sichona sídlícího v Chešbonu a bášanského krále Oga sídlícího v Aštarotu a v Edrei, |
5. | začal Mojžíš v moábské zemi v Zajordání vysvětlovat tento Zákon. Řekl: |
6. | Hospodin, náš Bůh, k nám promluvil na Orébu takto: "Už jste na této hoře byli dost dlouho. |
7. | Obraťte se a jděte dál. Vejděte do pohoří Emorejců a ke všem jejich sousedům v Aravě, na horách, v podhůří, v Negevu i na mořském pobřeží. Vejděte do celé kanaánské země i do Libanonu až po tu velikou řeku, řeku Eufrat. |
8. | Pohleď, tu zemi jsem vám dal. Jděte a obsaďte zem, o níž Hospodin přísahal vašim otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že ji dá jim a po nich jejich semeni." |
9. | Tenkrát jsem vám řekl: "Nemohu vás dále nést sám. |
10. | Hospodin, váš Bůh, vás rozmnožil. Pohleďte, dnes je vás jako hvězd na nebi! |
11. | Kéž vás Hospodin, Bůh vašich otců, rozhojní ještě tisíckrát více a kéž vám žehná, jak vám pověděl! |
12. | Jak bych však mohl sám nést vaše nesnáze, vaše břemena a rozepře? |
13. | Vyberte ve svých kmenech moudré, rozvážné a zkušené muže, abych je učinil vašimi vůdci." |
14. | Odpověděli jste mi: "Co navrhuješ, je dobré." |
15. | Vzal jsem tedy představitele vašich kmenů, moudré a zkušené muže, a ustanovil jsem je za vaše vůdce, za správce nad tisíci, nad sty, nad padesáti a deseti a za představené vašich kmenů. |
16. | Vašim soudcům jsem tenkrát přikázal: "Vyslechnete své bratry a budete soudit spravedlivě, ať půjde o při mezi člověkem a jeho druhem nebo mezi ním a přistěhovalcem. |
17. | Při soudu buďte nestranní. Vyslechněte malého stejně jako velkého; nikoho se nelekejte, neboť soud náleží Bohu. Záležitost, která by pro vás byla příliš nesnadná, vznesete na mě a já ji vyslechnu." |
18. | Tenkrát jsem vám přikázal všechno, co máte dělat. |
19. | Potom jsme vytáhli od Orébu a podle příkazu Hospodina, našeho Boha, jsme šli celou touto velikou, hroznou pouští, kterou jste viděli, směrem k emorejskému pohoří, až jsme dorazili do Kádeš-barné. |
20. | Tehdy jsem vám řekl: "Přišli jste až k pohoří Emorejců - Hospodin, náš Bůh, nám je dává. |
21. | Pohleď, Hospodin, tvůj Bůh, ti dal celou tu zem; vytáhni a obsaď ji, jak ti Hospodin, Bůh tvých otců, řekl. Neboj se a nestrachuj." |
22. | Vy všichni jste však ke mně přišli se slovy: "Pošleme napřed muže, kteří nám tu zem prohlédnou a podají nám zprávu o cestě, kterou se máme vydat, i o městech, do nichž máme vejít." |
23. | Ten návrh se mi líbil, a tak jsem z vás vybral dvanáct mužů, po jednom z každého kmene. |
24. | Vypravili se vzhůru do hor a přišli až do údolí Eškol. Když prozkoumali zem, |
25. | vzali s sebou něco z jejího ovoce a přinesli je nám. Poté nám podali zprávu: "Země, kterou nám Hospodin, náš Bůh, dává, je dobrá." |
26. | Vy jste však nebyli ochotni vydat se vzhůru a vzepřeli jste se příkazu Hospodina, svého Boha. |
27. | Začali jste ve svých stanech reptat: "Hospodin nás vyvedl z Egypta, protože nás nenáviděl! Vydal nás do rukou Emorejců, aby nás vyhladil! |
28. | Kam to jdeme? Naši bratři nás připravili o odvahu, když řekli: ‚Ten lid je silnější a vyšší než my, města jsou veliká a opevněná až k nebi, a navíc jsme tam viděli Anakovce!'" |
29. | Odpověděl jsem vám: "Nebojte se, nemějte strach! |
30. | Hospodin, váš Bůh, který jde před vámi, bude před vašima očima bojovat za vás. Učiní totéž, co s vámi učinil v Egyptě |
31. | a na poušti. Tehdy jsi viděl, jak tě Hospodin, tvůj Bůh, nesl, jako nosí člověk svého syna, a to celou cestu, kterou jste šli, než jste dorazili sem." |
32. | Ani tenkrát jste však nevěřili Hospodinu, svému Bohu, |
33. | ačkoli vás předcházel na cestě, hledal vám místo k odpočinku a ukazoval vám cestu, kterou máte jít - za noci ohněm a za dne oblakem. |
34. | Když Hospodin uslyšel vaše slova, rozhněval se a přísahal: |
35. | "Žádný z těchto lidí - nikdo z tohoto zlého pokolení - nespatří tu krásnou zem, o níž jsem přísahal, že ji dám vašim otcům. |
36. | Jedině Káleb, syn Jefunův, ten ji spatří; jemu a jeho synům dám zem, kterou prochodil, neboť se cele vydal Hospodinu." |
37. | Kvůli vám se Hospodin rozzlobil i na mne. Řekl: "Ani ty tam nevejdeš! |
38. | Jozue, syn Nunův, který ti pomáhá, ten tam vejde. Povzbuď ho, neboť on tu zemi dá za dědictví Izraeli. |
39. | A vaše děti, o nichž jste říkali, že se stanou kořistí - vaši synové, kteří dnes ještě nerozeznají dobré a zlé - ti do ní vejdou. Jim ji dám a oni ji obsadí. |
40. | Vy se však obraťte a táhněte pouští zpět k Rudému moři." |
41. | Tehdy jste mi odpověděli: "Zhřešili jsme proti Hospodinu! Chceme vytáhnout a bojovat, přesně jak nám přikázal Hospodin, náš Bůh." Všichni jste si oblékli válečnou zbroj a lehkomyslně jste se chystali vystoupit do hor. |
42. | Hospodin ale ke mně promluvil: "Řekni jim - Nevydávejte se vzhůru a nepouštějte se do boje, neboť nejsem ve vašem středu. Jinak vás vaši nepřátelé porazí." |
43. | Řekl jsem vám to, ale neposlechli jste. Vzepřeli jste se Hospodinovu příkazu a opovážlivě jste se vydali do hor. |
44. | Emorejci, kteří v těch horách bydleli, vytáhli proti vám, hnali se za vámi jako vosy a rozprášili vás po Seíru až k Chormě. |
45. | Když jste se pak vrátili, naříkali jste před Hospodinem, ale Hospodin vás nevyslyšel, nepopřál vám sluchu. |
46. | Proto jste museli tak dlouho zůstat v Kádeši. |
Deuteronomy (1/34) → |