← Daniel (6/12) → |
1. | Království pak obdržel Darjaveš Médský ve věku dvaašedesáti let. |
2. | Darjaveš se rozhodl ustanovit po celém královském území sto dvacet satrapů |
3. | a nad nimi tři vezíry, z nichž jedním byl Daniel. Satrapové se zodpovídali vezírům, aby tím nebyl obtěžován král. |
4. | Daniel pak mezi vezíry a satrapy natolik vynikal svým vzácným duchem, že mu král zamýšlel svěřit celé království. |
5. | Vezíři a satrapové se proto snažili najít na Danielově vládní službě nějakou chybu. Nemohli ale žádnou chybu ani nedbalost najít, protože byl spolehlivý a žádného pochybení ani nedbalosti se nedopustil. |
6. | Nakonec si ti muži řekli: "Na toho Daniela nikdy nic nenajdeme, leda by se to týkalo jeho náboženství." |
7. | A tak se ti vezíři a satrapové nahrnuli ke králi a zvolali: "Ať žiješ, králi Darjaveši, navěky! |
8. | Všichni královští vezíři, hejtmani, satrapové, rádci a místodržící se usnesli, že by se mělo vydat královské nařízení potvrzující tento výnos: Každý, kdo by se v příštích třiceti dnech modlil k jakémukoli bohu nebo člověku kromě tebe, králi, bude hozen do lví jámy. |
9. | Nuže, králi, potvrď ten edikt svým podpisem, aby podle nepomíjivého zákona Médů a Peršanů nemohl být změněn." |
10. | A tak král Darjaveš ten edikt podepsal. |
11. | Když se Daniel dozvěděl, že byl vydán takový předpis, šel domů, kde měl v horní místnosti okna otevřená směrem k Jeruzalému. Třikrát denně tam poklekal, aby se modlil ke svému Bohu a vzdával mu chválu tak jako předtím. |
12. | Vtom se ale dovnitř nahrnuli ti muži a přistihli Daniela, jak se modlí k Bohu a prosí ho o pomoc. |
13. | Šli tedy za králem a připomněli mu onen královský edikt: "Nepodepsal jsi snad výnos, že každý, kdo by se v příštích třiceti dnech modlil k jakémukoli bohu nebo člověku kromě tebe, králi, bude hozen do lví jámy?" "To slovo platí," přisvědčil král, "podle nepomíjivého zákona Médů a Peršanů." |
14. | Na to králi řekli: "Daniel, ten židovský vyhnanec, si z tebe, králi, ani z ediktu, který jsi podepsal, nic nedělá. Třikrát denně se modlí ty své modlitby!" |
15. | Když to král uslyšel, velice se zarmoutil. Rozhodně chtěl Daniela zachránit, a usiloval o jeho záchranu až do západu slunce. |
16. | Tehdy se ale ke králi znovu nahrnuli ti muži a naléhali na něj: "Pamatuj, králi, že podle zákona Médů a Peršanů nemůže být žádný královský edikt ani rozkaz změněn!" |
17. | Nakonec tedy král vydal rozkaz, ať Daniela přivedou a hodí ho do lví jámy. Král tehdy Danielovi řekl: "Kéž tě tvůj Bůh, jemuž věrně sloužíš, zachrání!" |
18. | Když pak přinesli kamennou desku a přikryli s ní ústí té jámy, král ji zapečetil svým prstenem i prsteny svých velmožů, aby se na Danielově osudu už nedalo nic změnit. |
19. | Potom se král odebral do paláce. Odmítl jídlo i obvyklé radovánky a celou noc nespal. |
20. | Ráno hned za úsvitu král vstal a spěchal ke lví jámě. |
21. | Jakmile se k ní přiblížil, zavolal sevřeným hlasem na Daniela: "Danieli, služebníku živého Boha! Dokázal tě tvůj Bůh, jemuž věrně sloužíš, zachránit před lvy?" |
22. | "Ať žiješ, králi, navěky!" odpověděl mu Daniel. |
23. | "Můj Bůh poslal svého anděla, aby těm lvům zavřel tlamy. Vůbec mi neublížili, neboť jsem byl před Bohem shledán nevinným. A ani tobě, králi, jsem neprovedl nic zlého." |
24. | Král se velice zaradoval a hned přikázal, ať Daniela vytáhnou z jámy. Když ho z té jámy vytáhli, nenašli na něm ani škrábnutí, protože věřil ve svého Boha. |
25. | Na králův rozkaz pak přivedli ty muže, kteří Daniela napadli, a hodili je do lví jámy i s jejich ženami a dětmi. Ještě než dopadli na dno, lvi se na ně vrhli a roztrhali je na kusy. |
26. | Král Darjaveš pak napsal lidem všech národů a jazyků: Hojný pokoj vám! |
27. | Tímto nařizuji, aby všude, kam sahá má královská moc, lidé s bázní a chvěním ctili Danielova Boha. Neboť on je Bůh živý, on trvá navěky. Jeho království se nezhroutí a jeho vláda nikdy neskončí. |
28. | On umí vysvobodit a zachránit, on koná divy a zázraky jak na nebi tak i na zemi. On Daniela zachránil ze spárů lvích! <V 6:29> A tak se Danielovi za vlády Darjaveše a Kýra Perského dobře dařilo. |
← Daniel (6/12) → |