← Acts (5/28) → |
1. | Také jeden muž jménem Ananiáš se svou manželkou Zafirou prodal pozemek; |
2. | část utržených peněz ale s vědomím své manželky ukryl. Zbytek přinesl a položil k nohám apoštolů. |
3. | Petr mu na to řekl: "Ananiáši, to tě tak ovládl satan, že jsi lhal Duchu svatému? Proč jsi ukryl část peněz za to pole? |
4. | Copak nebylo tvé? Nemusel jsi ho prodávat. A když jsi ho prodal, bylo jen na tobě, co s penězi uděláš. Jak tě mohla taková věc napadnout? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!" |
5. | Když Ananiáš uslyšel ta slova, skácel se mrtev k zemi. Na všechny, kdo to slyšeli, padla veliká bázeň. |
6. | Několik mladíků vstalo, zabalili ho, odnesli ven a pohřbili. |
7. | Asi po třech hodinách pak přišla i jeho žena, která nevěděla, co se stalo. |
8. | Petr jí řekl: "Pověz mi, prodali jste to pole za tolik peněz?" "Ano, za tolik," odpověděla. |
9. | "To jste se domluvili, že budete pokoušet Hospodinova Ducha?" řekl jí na to Petr. "Poslouchej! Za dveřmi už se blíží kroky těch, kdo pohřbili tvého muže, a vynesou i tebe." |
10. | Ihned se mu skácela mrtvá k nohám. Když mladíci vešli, nalezli ji mrtvou, a tak ji vynesli a pochovali vedle jejího muže. |
11. | Na celou církev i na všechny, kdo to slyšeli, tehdy padla veliká bázeň. |
12. | Rukama apoštolů se mezi lidmi dělo mnoho divů a zázraků a všichni spolu svorně trávili čas v Šalomounově sloupoví. |
13. | Nikdo jiný se tam k nim neodvažoval připojit, ale lid si jich velmi vážil. |
14. | Množství mužů i žen se přidávalo k Pánu a věřících stále přibývalo. |
15. | Dokonce vynášeli nemocné na lůžkách a nosítkách a pokládali je na ulice, aby na některého z nich alespoň padl Petrův stín, až půjde kolem. |
16. | Množství lidí z okolních měst se scházelo do Jeruzaléma, přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy a ti všichni byli uzdravováni. |
17. | Tehdy povstal velekněz a všichni jeho stoupenci, totiž sekta saduceů. Naplněni nenávistí |
18. | nechali apoštoly zatknout a vsadit do veřejné věznice. |
19. | Hospodinův anděl ale v noci otevřel dveře vězení a vyvedl je ven. Řekl jim: |
20. | "Jděte, postavte se v chrámu a předneste lidu všechna slova tohoto Života." |
21. | Poslechli ho a za úsvitu přišli do chrámu a učili. Velekněz a jeho stoupenci zatím svolali Veleradu (totiž celé staršovstvo synů Izraele) a poslali pro apoštoly do vězení. |
22. | Když tam ale strážní přišli, ve vězení je nenašli. Vrátili se tedy s hlášením: |
23. | "Věznici jsme našli bezpečně uzamčenou, u dveří stály stráže, ale když jsme odemkli, uvnitř nikdo nebyl." |
24. | Když ta slova uslyšel velitel chrámové stráže s vrchními kněžími, nemohli pochopit, co se to stalo. |
25. | Vtom někdo přišel s hlášením: "Hle, muži, které jste uvěznili, stojí v chrámu a učí lid!" |
26. | Velitel se stráží pro ně ihned šel a přivedl je bez násilí; báli se totiž, aby je lid neukamenoval. |
27. | Když je přivedli a postavili před Veleradu, velekněz se jich zeptal: |
28. | "Copak jsme vám přísně nezakázali učit o tom jménu? Jenže vy jste svým učením naplnili celý Jeruzalém a chcete nás činit zodpovědnými za krev toho člověka!" |
29. | Petr a apoštolové odpověděli: "Je třeba více poslouchat Boha než lidi. |
30. | Bůh vašich otců vzkřísil Ježíše, kterého jste vy přibili na kříž a zabili. |
31. | Právě jeho Bůh vyvýšil na svou pravici jako Vůdce a Spasitele, aby dal Izraeli pokání a odpuštění hříchů. |
32. | A my jsme svědky těchto věcí a rovněž tak Duch svatý, jehož Bůh udělil těm, kdo ho poslouchají." |
33. | Když to uslyšeli, rozzuřili se a začali se radit, jak je zabít. |
34. | Tehdy vstal ve Veleradě jeden farizeus jménem Gamaliel, učitel Zákona ctěný vším lidem. Nechal ty muže na chvíli vyvést ven a |
35. | potom řekl: "Izraelité, rozmyslete si, co s těmi lidmi chcete udělat. |
36. | Před nedávnem povstal Teudas. Prohlašoval se za někoho velikého a připojilo se k němu okolo čtyř set mužů. Když byl zabit, všichni jeho přívrženci se rozutekli a nic z toho nebylo. |
37. | Po něm povstal Juda Galilejský během sčítání lidu a strhl za sebou spoustu lidí. Ale i jeho přívrženci se rozutekli, jakmile zahynul. |
38. | Proto vám říkám: Nechte ty lidi být a propusťte je. Je-li tento úmysl a toto dílo z lidí, nic z toho nebude. |
39. | Je-li však z Boha, nic proti tomu nezmůžete. Nechcete snad bojovat proti Bohu!" |
40. | A tak ho poslechli. Zavolali apoštoly, dali je zbičovat, a když jim zakázali mluvit v Ježíšově jménu, propustili je. |
41. | A tak odešli z Velerady s radostí, že se jim dostalo cti snášet pohrdání pro jeho jméno. |
42. | Každého dne pak nepřestávali v chrámu a po domech učit a prohlašovat Ježíše za Mesiáše. |
← Acts (5/28) → |