← Acts (4/28) → |
1. | A když takto mluvili k lidu, přišli na ně kněží s velitelem chrámové stráže a se saduceji. |
2. | Nemohli totiž snést, že učí lid a že v souvislosti s Ježíšem hlásají vzkříšení z mrtvých. |
3. | Zatkli je, a protože už byl večer, nechali je do druhého dne ve vězení. |
4. | Mnozí, kdo tu řeč slyšeli, však uvěřili, takže jejich počet dosáhl asi pěti tisíc mužů. |
5. | Nazítří se v Jeruzalémě sešli židovští hodnostáři, starší a znalci Písma, |
6. | velekněz Annáš a také Kaifáš, Jan, Alexandr a ostatní z velekněžského rodu. |
7. | Postavili Petra s Janem doprostřed a vyslýchali je: "Jakou mocí a v čím jménu jste to udělali?" |
8. | Tehdy jim Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: "Vůdcové lidu a starší Izraele, |
9. | jsme tu dnes vyslýcháni kvůli dobrému skutku, jímž bylo uzdravení nemocného člověka. |
10. | Proto vám všem i celému izraelskému lidu oznamuji, že tento člověk před vámi stojí zdravý ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, jehož jste vy ukřižovali a jehož Bůh vzkřísil z mrtvých. |
11. | To je ten ‚kámen vámi staviteli zavržený, jenž se stal kamenem úhelným.' |
12. | V nikom jiném není spása - na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž bychom mohli být spaseni!" |
13. | Když vůdcové viděli Petrovu a Janovu smělost a zjistili, že jsou to neučení a prostí lidé, žasli a poznali na nich, že byli s Ježíšem. |
14. | Když se podívali na toho uzdraveného muže, jak tam s nimi stojí, neměli co na to říci. |
15. | Poručili jim, ať odejdou z radní místnosti, a začali se radit: |
16. | "Co s těmi lidmi uděláme? Celý Jeruzalém ví, že se skrze ně stal zjevný zázrak, a my to nemůžeme popřít. |
17. | Aby se to ale mezi lidmi přestalo šířit, pohrozme jim, ať už o tom jménu s nikým nemluví." |
18. | A tak je zavolali a přikázali jim, ať už o Ježíšově jménu vůbec nemluví ani neučí. |
19. | Petr a Jan jim odpověděli: "Myslíte, že je v Božích očích správné, abychom poslouchali vás více než Boha? |
20. | Nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli." |
21. | Když ale nemohli najít nic, za co by je potrestali, znovu jim pohrozili a s ohledem na lid je propustili. Všichni totiž oslavovali Boha za to, co se stalo - |
22. | člověk přes čtyřicet let chromý byl zázračně uzdraven! |
23. | Poté, co byli propuštěni, přišli ke svým a vyprávěli, co jim řekli vrchní kněží a starší. |
24. | Když to bratři uslyšeli, svorně pozvedli hlas k Bohu: "Pane, ty jsi stvořil nebe i zemi, moře i všechno, co je v nich. |
25. | Ty jsi skrze Ducha svatého řekl ústy svého služebníka, našeho otce Davida: ‚Proč se národy vzbouřily a lidé vymýšleli marnosti? |
26. | Králové země povstali a vládcové se spřáhli proti Hospodinu a proti jeho Pomazanému.' |
27. | A opravdu, Herodes a Pontius Pilát se spřáhli s pohany a s lidem Izraele proti tvému svatému služebníku Ježíši, jehož jsi pomazal, |
28. | a provedli, co tvá ruka a tvá vůle předurčila, že se má stát. |
29. | Pohleď nyní na jejich výhrůžky, Hospodine, a dej svým služebníkům, ať mluví tvé slovo se vší smělostí. |
30. | Vztahuj svou ruku k uzdravování a dej, ať se ve jménu tvého svatého služebníka Ježíše dějí divy a zázraky!" |
31. | Místo, na kterém se shromáždili, se po jejich modlitbě zatřáslo. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali směle mluvit Boží slovo. |
32. | Celé to množství věřících mělo jedno srdce a jednu duši. Nikdo nic nenazýval svým vlastním majetkem, ale měli všechno společné. |
33. | Apoštolové vydávali svědectví o vzkříšení Pána Ježíše s velikou mocí a na všech spočívala veliká milost. |
34. | Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, protože ti, kdo vlastnili pole nebo domy, je prodávali a utržené peníze přinášeli |
35. | k nohám apoštolů. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval. |
36. | Joses, který od apoštolů dostal jméno Barnabáš (což v překladu znamená Syn potěšení), levita původem z Kypru, |
37. | prodal své pole, přinesl peníze a položil je k nohám apoštolů. |
← Acts (4/28) → |