← Acts (26/28) → |
1. | Potom Agrippa vyzval Pavla: "Smíš promluvit sám za sebe." Pavel pokynul rukou a začal svou obhajobu: |
2. | "Jsem šťasten, králi Agrippo, že se dnes mám hájit proti všem židovským obviněním právě před tebou, |
3. | zejména proto, že jsi znalcem všech židovských zvyků a záležitostí. Proto tě prosím, vyslechni mě trpělivě. |
4. | Všichni Židé vědí, jaký život jsem od mládí vedl, zpočátku v mé vlasti a potom v Jeruzalémě. |
5. | Znají mě odedávna a kdyby chtěli, mohou dosvědčit, že jsem žil podle nejpřísnějšího proudu v našem náboženství jako farizeus. |
6. | Teď tu stojím, abych byl souzen kvůli naději v to, co Bůh zaslíbil našim otcům. |
7. | Dvanáct našich pokolení ustavičně slouží Bohu dnem i nocí v naději, že dosáhnou onoho zaslíbení. Kvůli této naději mě Židé žalují, králi Agrippo! |
8. | Co je podle vás neuvěřitelného na tom, že Bůh křísí mrtvé? |
9. | Sám jsem se ovšem také domníval, že se musím všemožně stavět proti jménu Ježíše Nazaretského, |
10. | což jsem také v Jeruzalémě dělal. Z pověření vrchních kněží jsem uvěznil mnoho svatých a hlasoval jsem pro jejich smrt. |
11. | Po všech synagogách jsem je často nechával bičovat a nutil je k rouhání. Ve svém nepříčetném hněvu jsem je začal pronásledovat dokonce i v jiných městech. |
12. | Jednou jsem se s plnou mocí a pověřením od vrchních kněží vypravil do Damašku. |
13. | Cestou jsem, králi, uviděl světlo z nebe. I když to bylo kolem poledne, zářilo jasněji než slunce a obklopilo mě i můj doprovod. |
14. | Když jsme všichni padli k zemi, uslyšel jsem hlas, který mi hebrejsky řekl: ‚Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Marně kopeš proti bodcům!' |
15. | Zeptal jsem se: ‚Kdo jsi, Pane?' a on řekl: ‚Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. |
16. | Zvedni se však a stůj. Ukázal jsem se ti, abych tě učinil služebníkem a svědkem toho, co jsi viděl, i toho, v čem se ti ještě ukážu. |
17. | Budu tě vysvobozovat od tohoto lidu i od pohanů, ke kterým tě posílám, |
18. | abys otvíral jejich oči, aby se obrátili od tmy ke světlu a od satanovy moci k Bohu, aby vírou ve mne přijali odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými.' |
19. | A tak jsem, králi Agrippo, nebyl neposlušný tomu nebeskému vidění. |
20. | Začal jsem zvěstovat nejdříve v Damašku, potom v Jeruzalémě, po celé judské zemi a také pohanům, že mají činit pokání, obrátit se k Bohu a svými skutky prokazovat své pokání. |
21. | To je důvod, proč se mě Židé v chrámu chopili a pokoušeli se mě zabít. |
22. | Díky Boží pomoci, kterou až dodnes zakouším, tu však stojím a vydávám svědectví malému i velkému. Neříkám nic než to, co předpověděli proroci i Mojžíš: |
23. | že Mesiáš má trpět, jako první vstát z mrtvých a zvěstovat světlo tomuto lidu i pohanům." |
24. | Festus však Pavlovu obhajobu přerušil: "Pavle, ty šílíš!" vykřikl. "Tvá veliká učenost tě přivádí k šílenství!" |
25. | "Nešílím, vznešený Feste," odpověděl Pavel. "Má slova jsou pravdivá a rozumná. |
26. | Král, před nímž tak otevřeně mluvím, těm věcem dobře rozumí. Jsem si jist, že mu nic z toho neuniklo, neboť se to nedělo někde v ústraní. |
27. | Věříš prorokům, králi Agrippo? Vím, že věříš." |
28. | "Téměř jsi mě přesvědčil, abych se stal křesťanem," odpověděl mu Agrippa. |
29. | "Kéž by Bůh dal!" řekl na to Pavel. "Kéž by ses nejen ty, ale každý, kdo mě dnes slyší, stal ne téměř, ale úplně tím, co já - ovšem bez těchto pout." |
30. | Nato král vstal a s ním i prokurátor a Bereniké a ostatní přísedící. |
31. | Cestou odtud si povídali: "Ten člověk nedělá nic, zač by si zasloužil smrt nebo vězení!" |
32. | Agrippa na to Festovi řekl: "Kdyby se neodvolal k císaři, mohl být propuštěn." |
← Acts (26/28) → |