← Acts (22/28) → |
1. | "Bratři a otcové, vyslechněte prosím mou obhajobu před vámi!" |
2. | Když uslyšeli, že k nim mluví hebrejsky, ztišili se ještě více. Pavel pokračoval: |
3. | "Jsem Žid narozený v kilikijském Tarsu, ale vychovaný zde v tomto městě. Zákonu našich otců jsem byl vyučen v největší přísnosti u nohou Gamalielových a byl jsem horlivcem pro Boha, jako jste dodnes vy všichni. |
4. | Tu Cestu jsem pronásledoval až k smrti. Zatýkal jsem muže i ženy a dával je do vězení, |
5. | jak může dosvědčit i velekněz a všichni starší. Od nich jsem také přijal dopisy pro naše bratry v Damašku, kam jsem se vypravil, abych i tamější přívržence přivedl v poutech do Jeruzaléma k potrestání. |
6. | Když už jsem se cestou blížil k Damašku, okolo poledne mě náhle obklopilo veliké světlo z nebe. |
7. | Padl jsem na zem a uslyšel hlas: ‚Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?' |
8. | Zeptal jsem se: ‚Kdo jsi, Pane?' a on odpověděl: ‚Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ.' |
9. | Moji společníci viděli světlo; hlas, který ke mně mluvil, ale neslyšeli. |
10. | Zeptal jsem se: ‚Pane, co mám dělat?' a Pán mi řekl: ‚Vstaň a jdi do Damašku; tam se dozvíš všechno, co máš dělat.' |
11. | Byl jsem oslepen jasem toho světla, a tak mě moji společníci museli do Damašku odvést za ruku. |
12. | Jistý Ananiáš, zbožný stoupenec Zákona s dobrou pověstí u všech místních Židů, |
13. | přišel za mnou. Postavil se ke mně a řekl: ‚Bratře Saule, prohlédni!' Hned v tu chvíli jsem ho uviděl |
14. | a on řekl: ‚Bůh našich otců tě vyvolil, abys poznal jeho vůli, spatřil jeho Spravedlivého a uslyšel hlas z jeho úst. |
15. | Přede všemi lidmi mu budeš svědkem toho, co jsi viděl a slyšel. |
16. | Na co ještě čekáš? Vstaň, pokřti se, smyj své hříchy a vzývej jeho jméno!' |
17. | Potom jsem se vrátil do Jeruzaléma. Při modlitbě jsem v chrámu upadl do vytržení |
18. | a viděl jsem Pána. Řekl mi: ‚Pospěš si! Rychle opusť Jeruzalém, neboť tvé svědectví o mně tu nepřijmou.' |
19. | Namítl jsem: ‚Pane, oni vědí, že jsem v synagogách zatýkal a bičoval ty, kdo věřili v tebe. |
20. | Když byla prolévána krev tvého svědka Štěpána, stál jsem tam, schvaloval to a hlídal pláště těch, kdo ho zabíjeli.' |
21. | Na to mi Pán řekl: ‚Jen jdi. Pošlu tě k dalekým národům.'" |
22. | Až po to slovo mu naslouchali. Teď ale začali křičet: "Pryč s ním ze světa! Nemá právo žít!" |
23. | Když takto křičeli, rvali si pláště a házeli do vzduchu prach, |
24. | velitel ho nechal odvést do pevnosti. Nařídil, ať ho vyslýchají bičováním, aby zjistil, proč na něj tolik křičeli. |
25. | Poté, co ho připoutali řemeny, Pavel oslovil velícího setníka: "Vy smíte bičovat římského občana - navíc bez soudu?" |
26. | Jakmile to setník uslyšel, odešel to ohlásit veliteli: "Dej si pozor, co děláš. Ten člověk je římský občan!" |
27. | Velitel se šel Pavla zeptat: "Pověz mi, ty jsi římský občan?" "Ano," odpověděl Pavel. |
28. | Velitel mu řekl: "Já jsem získal občanství za spoustu peněz!" "Já jsem se tak už narodil," odpověděl Pavel. |
29. | Ti, kdo ho měli vyslýchat, od něj okamžitě ustoupili. I velitel dostal strach, když si uvědomil, že nechal spoutat římského občana. |
30. | Velitel chtěl zjistit, z čeho přesně jej Židé obviňují. Nazítří ho proto nechal vyvést z vězení a nařídil, ať se sejdou vrchní kněží i celá Velerada. Pak přivedl Pavla a postavil ho před ně. |
← Acts (22/28) → |