← Acts (20/28) → |
1. | Jakmile to pozdvižení skončilo, Pavel svolal učedníky, rozloučil se s nimi a vyrazil do Makedonie. |
2. | Prošel ty kraje, mnohokrát povzbudil místní učedníky a dorazil do Řecka, |
3. | kde strávil tři měsíce. Potom se chystal odplout do Sýrie, ale kvůli židovským úkladům se rozhodl vrátit přes Makedonii. |
4. | Doprovázeli ho: Sopater z Beroje, Aristarchos a Sekundus z Tesaloniky, Gaius a Timoteus z Derbe a Tychikos a Trofimos z Asie. |
5. | Ti šli napřed a čekali v Troadě na nás, |
6. | kteří jsme po Svátku nekvašených chlebů vypluli z Filip. Během pěti dnů jsme dorazili k nim do Troady a strávili jsme tam týden. |
7. | Když jsme se prvního dne po sobotě sešli k lámání chleba, Pavel k nim mluvil, a protože se druhý den chystal odejít, protáhl svou řeč až do půlnoci. |
8. | V horní místnosti, kde se shromáždili, svítilo hodně lamp. |
9. | Jeden mladík jménem Eutychus seděl v okně a při Pavlově dlouhé řeči se o něj pokoušel hluboký spánek. Nakonec ho spánek přemohl a on spadl z třetího poschodí dolů. Když ho zvedli, byl mrtev. |
10. | Pavel sešel dolů a objal jej; potom ho vzal do náruče a řekl: "Buďte klidní, je v něm život!" |
11. | Pak vystoupil nahoru, lámal chléb a po jídle ještě dlouho mluvil, až do rána, kdy odešel. |
12. | Toho chlapce pak přivedli živého a byli nesmírně potěšeni. |
13. | My ostatní jsme vyrazili napřed. Vypluli jsme na lodi k Assu, kde jsme měli přibrat Pavla; přál si tam totiž jít sám pěšky. |
14. | Když jsme se v Assu setkali, vzali jsme ho na palubu a připluli do Mitylény. |
15. | Odtud jsme pokračovali dál a druhého dne jsme se přiblížili k ostrovu Chios. Nazítří jsme připluli k Sámu a dalšího dne jsme dorazili do Milétu. |
16. | Pavel se totiž rozhodl minout Efes, aby se v Asii nezdržel. Spěchal do Jeruzaléma, kam se chtěl dostat pokud možno na den Letnic. |
17. | Z Milétu poslal zprávu do Efesu a zavolal k sobě starší církve. |
18. | Když k němu přišli, řekl jim: "Sami víte, jak jsem strávil všechen čas, kdy jsem byl s vámi, od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie: |
19. | Jak jsem sloužil Pánu se vší pokorou, v slzách a uprostřed mnoha zkoušek, které mě potkaly kvůli židovským úkladům; |
20. | jak jsem vám nezamlčel nic užitečného, ale kázal vám a učil veřejně i po domech; |
21. | jak jsem Židům i Řekům vydával svědectví o pokání k Bohu a o víře v našeho Pána Ježíše. |
22. | Teď ale jdu, puzen Duchem, do Jeruzaléma. Nevím, co mě tam čeká, |
23. | ačkoli mi Duch svatý v každém městě potvrzuje, že mě čekají pouta a soužení. |
24. | Já však na to nedbám; v životě mi nejde o nic víc, než abych dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše: abych byl svědkem evangelia o Boží milosti. |
25. | Teď vím, že nikdo z vás, mezi nimiž jsem chodil a kázal o Božím království, mě už nikdy neuvidí. |
26. | Proto před vámi dnešní den prohlašuji, že jsem čistý od krve všech, |
27. | neboť jsem nic nezamlčel, ale oznámil vám veškerou Boží vůli. |
28. | Dbejte tedy na sebe i na celé stádo, jehož správci vás Duch svatý ustanovil, abyste pásli Boží církev, kterou vykoupil svou vlastní krví. |
29. | Vím, že po mém odchodu mezi vás přijdou draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. |
30. | I z vás samotných povstanou lidé, kteří budou překrucovat pravdu, aby strhli učedníky za sebou. |
31. | Proto bděte a pamatujte, že jsem po tři roky dnem i nocí bez přestání v slzách napomínal jednoho každého z vás. |
32. | Teď vás tedy svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vybudovat vás a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými. |
33. | Od nikoho jsem nechtěl stříbro, zlato ani šaty. |
34. | Sami víte, že jsem těmato rukama vydělával na potřeby své i svých společníků. |
35. | Tím vším jsem vám ukázal, že máme poctivě pracovat, pomáhat slabým a pamatovat na slova Pána Ježíše, který řekl: ‚Požehnanější je dávat než dostávat.'" |
36. | Po těch slovech s nimi všemi poklekl a modlil se. |
37. | Všichni se dali do velikého pláče, objímali Pavla a líbali ho. |
38. | Nejvíce se rmoutili nad jeho slovy, že už ho nikdy neuvidí. Tak ho doprovázeli až k lodi. |
← Acts (20/28) → |