← Acts (17/28) → |
1. | Přes Amfipolis a Apolonii pak přišli do Tesaloniky, kde byla židovská synagoga. |
2. | Pavel tam podle svého zvyku šel a po tři soboty k nim promlouval z Písem. |
3. | Vysvětloval a dokazoval jim, že Mesiáš musel trpět a vstát z mrtvých a že "toto je Mesiáš: Ježíš, kterého vám kážu!" |
4. | Někteří z nich se dali přesvědčit a připojili se k Pavlovi a Silasovi, stejně jako veliké množství bohabojných Řeků i nemálo předních žen. |
5. | Ostatních Židů se ale zmocnila žárlivost. Sehnali nějaké pouliční povaleče, vyvolali srocení davu, vzbouřili město a přitáhli k Jásonovu domu. Hledali tam Pavla a Silase, aby je mohli odvést před lidový soud. |
6. | Když je však nenašli, odvlekli Jásona a některé bratry k městským radním s křikem: "Tito lidé rozvracejí celý svět! Teď přišli sem |
7. | a Jáson je přijal! Ti všichni porušují císařské nařízení, protože se hlásí k jinému králi - Ježíšovi!" |
8. | Ta slova dav i městské radní vylekala. |
9. | Když ale Jáson a ostatní složili záruku, propustili je. |
10. | Bratři pak hned v noci vyslali Pavla i Silase do Beroje. Také tam po svém příchodu navštívili židovskou synagogu. |
11. | Tito Židé však byli ušlechtilejší než tesaloničtí. Přijali Slovo s velikou dychtivostí a každý den zkoumali Písma, zda je to všechno opravdu tak. |
12. | Mnozí z nich pak uvěřili, stejně jako nemálo vážených řeckých žen a mužů. |
13. | Když se ale Židé z Tesaloniky dozvěděli, že Pavel káže Boží slovo i v Beroji, přišli také tam a začali podněcovat a bouřit davy. |
14. | Bratři proto Pavla hned poslali k moři, ale Silas a Timoteus tam zůstali. |
15. | Ti, kdo Pavla doprovázeli, ho dovedli až do Athén. Odtud se vrátili se vzkazem pro Silase a Timotea, aby co nejrychleji přišli za Pavlem. |
16. | Když na ně Pavel čekal v Athénách a viděl, jak je to město plné model, jeho duch se bouřil. |
17. | Diskutoval tedy s Židy i bohabojnými Řeky v synagoze a každý den také s lidmi, které potkával na náměstí. |
18. | Debatovali s ním rovněž někteří epikurejští a stoičtí filosofové. Jedni říkali: "Co nám chce ten žvanil povídat?" a jiní: "Zdá se být zvěstovatelem cizích božstev!" (Kázal jim totiž Ježíše a vzkříšení z mrtvých.) |
19. | Chopili se ho a vyvedli na Areopag se slovy: "Mohli bychom vědět, jaké nové učení to hlásáš? |
20. | Zní nám to nějak zvláštně, a tak chceme vědět, co to má být." |
21. | (Všichni Athéňané i cizinci, kteří tam pobývali, se totiž nezabývali ničím jiným, než aby říkali nebo poslouchali něco nového.) |
22. | Pavel se postavil doprostřed Areopagu a řekl: "Athéňané, vidím, že jste v každém ohledu velmi nábožní lidé. |
23. | Když jsem se tu procházel a pozoroval vaše náboženství, našel jsem také oltář, na němž je napsáno: NEZNÁMÉMU BOHU. Nuže, koho ctíte, aniž ho znáte, toho vám zvěstuji. |
24. | Bůh, který stvořil svět i všechno v něm, je Pánem nebe i země. Nebydlí v chrámech udělaných rukama |
25. | ani si nedává lidskýma rukama sloužit, jako by něco potřeboval, protože sám všem dává život i dech a všechno. |
26. | Z jednoho člověka učinil celé lidstvo, aby žilo na celém zemském povrchu. Vyměřil jim určená období a hranice jejich života, |
27. | aby hledali Boha, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt ho - ačkoli není daleko od žádného z nás. |
28. | ‚Vždyť jím žijeme, hýbeme se a trváme.' Jak řekli někteří z vašich básníků: ‚Jsme přece jeho rodina.' |
29. | Když tedy jsme Boží rodina, nemůžeme si myslet, že by se božská bytost mohla podobat zlatu, stříbru nebo kameni, výtvoru lidské zručnosti a důvtipu. |
30. | Bůh ale přehlédl časy této nevědomosti a nyní ukládá všem lidem všude, aby činili pokání. |
31. | Určil totiž den, v němž bude spravedlivě soudit svět skrze muže, kterého k tomu ustanovil, o čemž podal každému důkaz, když ho vzkřísil z mrtvých." |
32. | A jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se začali posmívat, ale jiní řekli: "Poslechneme si to od tebe někdy jindy." |
33. | Tehdy je Pavel opustil. |
34. | Někteří se ale k němu připojili a uvěřili; mimo jiné i Dionýsios Areopagita, žena jménem Damaris a ještě další. |
← Acts (17/28) → |