←  Acts (16/28)  →
1. Přišel do Derbe a Lystry a hle, byl tu jeden učedník jménem Timoteus, syn věřící Židovky a řeckého otce.
2. Bratři v Lystře a Ikoniu ho velmi chválili,
3. a tak se Pavel rozhodl, že ho vezme s sebou na cesty. Vzal ho tedy a kvůli tamějším Židům ho obřezal. (Všichni totiž věděli, že jeho otec byl Řek.)
4. Když pak procházeli města, předávali jim závazná rozhodnutí, na nichž se usnesli apoštolové a starší v Jeruzalémě.
5. Církve pak sílily ve víře a rostly v počtu každý den.
6. Procestovali Frygii a Galacii, protože jim Duch svatý zabránil kázat Slovo v Asii.
7. Když se přiblížili k Mysii, pokoušeli se jít do Bitynie, ale Duch Ježíšův jim to nedovolil.
8. Obešli tedy Mysii a dorazili do Troady.
9. Tam měl Pavel v noci vidění. Stál před ním nějaký Makedonec a prosil ho: "Přijď do Makedonie a pomoz nám!"
10. Jakmile Pavel přijal to vidění, ihned jsme se rozhodli vyrazit do Makedonie, přesvědčeni, že nás Bůh povolal, abychom jim kázali evangelium.
11. Vypluli jsme z Troady, vydali se přímým směrem k Samothráké a příštího dne jsme dorazili do Neapole.
12. Odtud jsme odešli do Filip, které jsou předním městem té části Makedonie a římskou kolonií. Poté, co jsme ve městě strávili několik dní,
13. vyšli jsme v sobotu za město k řece, kde bylo zvykem se modlit. Posadili jsme se tam a mluvili k ženám, které se tam shromáždily.
14. Naslouchala nám také jedna bohabojná žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel říkal,
15. a tak se i s celou domácností nechala pokřtít. Potom nás prosila: "Pokud mě máte za věrnou Pánu, buďte hosty v mém domě." A tak nás přemluvila.
16. Jednou, když jsme se šli modlit, potkala nás jedna otrokyně, která měla věšteckého ducha a přinášela svým pánům veliké zisky předpovídáním budoucnosti.
17. Začala za Pavlem a za námi chodit a vykřikovala: "Tito lidé jsou služebníci Nejvyššího Boha! Ohlašují vám cestu spásy!"
18. Když to trvalo mnoho dní, Pavel to už nemohl snést, a tak se obrátil a řekl tomu duchu: "Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, vyjdi z ní!" V tu chvíli byl pryč.
19. Když její páni uviděli, že jejich naděje na další zisk je pryč, chopili se Pavla a Silase a táhli je na náměstí před úřad.
20. Přivedli je k městským správcům a řekli: "Tito lidé bouří naše město! Jakožto Židé
21. hlásají zvyky, které jsou pro nás Římany nepřijatelné a nepřípustné!"
22. A když se proti nim postavil i srocený dav, úředníci jim strhali šaty a nařídili, ať jsou zbiti holemi.
23. Po mnoha ranách je vsadili do vězení a žalářníkovi přikázali, aby je přísně hlídal.
24. Ten je podle rozkazu vsadil do nejhlubší cely a nohy jim sevřel kládou.
25. Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpívali chvály Bohu a vězňové jim naslouchali.
26. Vtom nastalo tak veliké zemětřesení, že se vězení otřáslo v základech. Všechny dveře se hned otevřely a všem spadly okovy.
27. Žalářník se probudil, a když uviděl dveře vězení otevřené, vytáhl meč a chtěl se zabít v domnění, že vězňové utekli.
28. Pavel však hlasitě vykřikl: "Neubližuj si! Všichni jsme tu!"
29. Žalářník si řekl o světlo, vběhl dovnitř a rozechvěn padl před Pavlem a Silasem na kolena.
30. Pak je vyvedl ven a ptal se: "Pánové, co mám dělat, abych byl spasen?"
31. Odpověděli: "Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i tvůj dům!"
32. Potom přinesli Pánovo slovo jemu i všem u něj doma.
33. (Ještě v tu noční hodinu je totiž vzal k sobě, aby jim omyl rány.) Hned nato se dal s celou svou domácností pokřtít.
34. Uvedl je do svého domu, prostřel stůl a radoval se, že s celou domácností uvěřil Bohu.
35. Když se rozednilo, poslali městští správci biřice se vzkazem: "Propusť ty lidi!"
36. Žalářník tedy Pavlovi řekl: "Správci vzkázali, že máte být propuštěni. Pojďte ven a odejděte v pokoji."
37. Pavel však odpověděl: "Zbili nás veřejně. Potom nás, římské občany, bez soudu vsadili do vězení - a teď nás chtějí vyhnat potají? To tedy ne! Ať přijdou a vyvedou nás sami!"
38. Biřicové to šli vyřídit městským správcům. Když uslyšeli, že to jsou římští občané, polekali se
39. a šli je prosit za odpuštění. Vyvedli je ven a prosili je, ať opustí město.
40. Pavel a Silas tedy vyšli z vězení, přišli k Lydii, kde se uviděli s bratry, povzbudili je a odešli.
←  Acts (16/28)  →