← 2Kings (3/25) → |
1. | Osmnáctého roku judského krále Jošafata se izraelským králem stal Joram, syn Achabův, a kraloval v Samaří dvanáct let. |
2. | Páchal, co je v Hospodinových očích zlé, ačkoli ne tolik jako jeho otec a jeho matka - odstranil alespoň Baalův sloup, který nechal vztyčit jeho otec. |
3. | Zůstával ale v hříších Jeroboáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu, a neodvrátil se od nich. |
4. | Moábský král Méša choval ovce. Odváděl izraelskému králi sto tisíc jehňat a sto tisíc beranů na vlnu. |
5. | Po Achabově smrti se ale moábský král proti izraelskému králi vzbouřil. |
6. | Král Joram proto ihned vytáhl ze Samaří a svolal do boje celý Izrael. |
7. | Tehdy vzkázal také judskému králi Jošafatovi: "Moábský král se proti mně vzbouřil. Potáhneš se mnou do války s Moábem?" "Udělám to, co ty," odpověděl Jošafat. "Můj lid je jako tvůj, mí koně jako tví! |
8. | Kudy potáhneme?" zeptal se pak ještě. "Pouštní cestou přes Edom," odpověděl Joram. |
9. | Král Izraele tedy vytáhl spolu s králem Judy a s králem Edomu. Po sedmidenní cestě oklikou už ale vojsko nemělo vodu pro sebe ani pro svá zvířata. |
10. | Izraelský král si povzdechl: "Ach, copak nás tři krále Hospodin svolal proto, aby nás vydal do rukou Moábcům?" |
11. | Jošafat ale řekl: "To už tu není žádný Hospodinův prorok, abychom se skrze něj zeptali Hospodina?" Jeden ze služebníků izraelského krále se ozval: "Je tu Elíša, syn Šafatův, který líval vodu na ruce Eliášovy." |
12. | "Ten má slovo Hospodinovo," odpověděl Jošafat. Vydali se tedy spolu s izraelským a edomským králem za ním. |
13. | Elíša ale izraelskému králi řekl: "Co je mi do tebe? Jdi si za proroky svého otce nebo své matky!" "To ne," odpověděl mu izraelský král. "Byl to Hospodin, kdo nás tři krále svolal, aby nás vydal do rukou Moábcům." |
14. | Elíša mu na to řekl: "Jakože je živ Hospodin zástupů, před jehož tváří stojím - kdybych si nevážil judského krále Jošafata, nevěnoval bych ti jediný pohled! |
15. | Nuže, přiveďte mi tedy hudebníka." Když pak hudebník začal hrát, nad Elíšou byla ruka Hospodinova. |
16. | "Tak praví Hospodin," řekl. "Prohlubně v tomto vyschlém říčním korytu budou plné vody! |
17. | Ano, tak praví Hospodin: Nespatříte vítr ani déšť, ale koryto se naplní vodou, tak že se napijete vy, váš dobytek i všechna vaše zvířata. |
18. | To by ale v Hospodinových očích bylo málo. Proto vám také vydá do rukou Moábce. |
19. | Všechna hrazená města, všechna větší města dobudete, všechny ovocné stromy pokácíte, všechny vodní prameny zasypete a všechny dobré pozemky zaházíte kamením!" |
20. | Druhý den ráno, v době, kdy se přináší moučná oběť, se náhle od Edomu přivalila spousta vody, která zaplavila celé okolí. |
21. | Všichni Moábci slyšeli, že proti nim vytáhli do boje tito králové, a tak povolali všechny, kdo unesli zbroj, staré i mladé. Pak se rozestavěli na hranici. |
22. | Když ráno vstali, vycházející slunce ozářilo vodu. Moábcům ta voda z druhého břehu připadala rudá jako krev. |
23. | "To je krev!" zvolali. "Ti králové se na sebe museli vrhnout a navzájem se povraždit. Nuže, Moábe, vzhůru za kořistí!" |
24. | Když ale došli k izraelskému táboru, Izraelci vyrazili a bili je, až se Moábci před nimi dali na útěk. Oni je ale dostihli a pobili je. |
25. | Jejich města rozbořili, všechny dobré pozemky úplně zaházeli kamením, všechny vodní prameny zasypali, všechny ovocné stromy pokáceli. Jedině kamenné hradby v Kir-charešetu zůstaly stát, a tak to město obklíčili prakovníci a dobývali je. |
26. | Moábský král viděl, že boj je nad jeho síly, a tak si vzal 700 mužů ozbrojených mečem, aby se probil k edomskému králi, ale nedokázal to. |
27. | Tehdy vzal svého prvorozeného syna, který měl kralovat po něm, a obětoval ho jako zápalnou oběť na hradbách. Izraelci byli tak zděšeni, že od nich odtáhli a vrátili se do vlasti. |
← 2Kings (3/25) → |