| ← 2Corinthians (7/13) → | 
| 1. | Milovaní, když tedy máme taková zaslíbení, očistěme se od každé poskvrny těla i ducha a posvěcujme se v bázni Boží. | 
| 2. | Přijměte nás. Nikomu jsme neublížili, nikomu neuškodili, nikoho nepodvedli. | 
| 3. | Neříkám to jako výčitku - jak jsem už řekl, máme vás v srdcích, takže jsme s vámi spojeni v životě i ve smrti. | 
| 4. | Jsem k vám velmi otevřený, velmi se vámi chlubím. Jsem naplněn potěšením, přes všechna naše soužení přetékám radostí! | 
| 5. | Když jsme dorazili do Makedonie, neměli jsme tam klid. Ze všech stran na nás doléhalo soužení: zvenku boje, zevnitř obavy. | 
| 6. | Ale Bůh, který potěšuje sklíčené, nás potěšil příchodem Tita, | 
| 7. | a nejen jeho příchodem, ale také tím, jak byl mezi vámi povzbuzen. Když nám vyprávěl, jak se vám stýská, jak všeho litujete a jak horlivý zájem o mě máte, má radost neznala mezí. | 
| 8. | I když jsem vás svým dopisem zarmoutil, nelituji toho. Ano, litoval jsem, když jsem poznal, jak vás ten dopis na čas zarmoutil, | 
| 9. | ale teď se raduji - ne z vašeho zármutku, ale z toho, že váš zármutek vedl k pokání. Zarmoutili jste se v souladu s Bohem, takže jste kvůli nám neutrpěli žádnou škodu. | 
| 10. | Zbožný zármutek totiž působí pokání, jež vede ke spáse, takže není čeho litovat. Světský zármutek však působí smrt. | 
| 11. | Jen se podívejte, jakou ve vás ten zbožný zármutek způsobil snahu a ochotu k nápravě, jaké rozhořčení a znepokojení, jakou touhu a horlivost, jaké úsilí potrestat viníka! V každém ohledu jste dokázali, že jste v té věci nevinní. | 
| 12. | Když jsem vám psal, nebylo to vlastně kvůli viníkovi nebo kvůli postiženému, ale spíše kvůli tomu, aby se před Bohem projevila vaše oddanost k nám. | 
| 13. | Proto jsme velmi povzbuzeni. Ještě mnohem více nás ale potěšilo, jakou radost z vás měl Titus. Všichni jste ho občerstvili na duchu, | 
| 14. | takže se nemusím stydět, že jsem se mu vámi chlubil. Jako jsme vám všechno říkali pravdivě, tak se také naše chlouba před Titem ukázala pravdivou. | 
| 15. | Přetéká k vám láskou, když vzpomíná na poslušnost vás všech a na to, jak jste ho přijali s posvátnou úctou. | 
| 16. | Mám takovou radost, že se na vás mohu plně spolehnout! | 
| ← 2Corinthians (7/13) → |