2Corinthians (1/13) → |
1. | Pavel, podle Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus církvi Boží v Korintu a všem svatým v celém Řecku: |
2. | Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista. |
3. | Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého potěšení! |
4. | V každém našem soužení nás potěšuje, abychom ty, kdo mají jakékoli soužení, mohli povzbuzovat tímtéž potěšením, které jsme sami přijali od Boha. |
5. | Vždyť čím více utrpení pro Krista zakoušíme, tím více povzbuzení skrze Krista přijímáme. |
6. | Když tedy máme soužení, je to pro vaše povzbuzení a spásu, a když jsme potěšováni, je to opět pro vaše povzbuzení (které se projevuje, když snášíte stejná utrpení jako my). |
7. | Proto máme ohledně vás neochvějnou naději, neboť víme, že jako máte podíl na utrpení, tak budete mít podíl i na potěšení. |
8. | Bratři, nechceme, abyste nevěděli o soužení, které na nás dolehlo v Asii tak těžce a nesnesitelně, že jsme už přestali doufat, že přežijeme; |
9. | v nitru jsme už vlastně očekávali rozsudek smrti. To vše se stalo, abychom nespoléhali sami na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé |
10. | a který nás z tohoto smrtelného nebezpečí vysvobodil a ještě vysvobodí. Máme v něm naději, že nás i nadále bude vysvobozovat, |
11. | když nám i vy budete společně pomáhat svými modlitbami. Mnozí pak budou moci děkovat Bohu za ten dar, který nám byl udělen díky modlitbám tolika lidí. |
12. | Naší chloubou je svědectví našeho svědomí, že jsme na světě a zvláště u vás žili v ryzosti a upřímnosti Boží, ne v tělesné moudrosti, ale v Boží milosti. |
13. | Nepíšeme vám přece nic než to, co čtete a čemu rozumíte. Doufám, že jednou porozumíte dokonale |
14. | (tak jako nám zatím rozumíte zčásti), že v den Pána Ježíše budeme vaší chloubou právě tak jako vy naší. |
15. | V této jistotě jsem k vám už dříve chtěl přijít, abyste přijali další milost. |
16. | Přes vás jsem chtěl jít do Makedonie a z Makedonie se zase vrátit k vám, abyste mě vypravili do Judska. |
17. | Myslíte, že jsem to rozhodnutí nemyslel vážně? Nebo že se rozhoduji tělesně, takže říkám "ano, ano" a zároveň "ne, ne"? |
18. | Jakože je Bůh pravdomluvný, naše řeč k vám nebyla "ano a ne". |
19. | Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás já, Silvanus a Timoteus zvěstovali, přece nebyl "ano a ne". V něm bylo a je pouze "ano"! |
20. | V něm je "ano" ke všem Božím zaslíbením a skrze něj zní naše "amen" ke slávě Boží. |
21. | Ten, kdo nás spolu s vámi utvrzuje v Kristu a kdo nás pomazal, je Bůh, |
22. | který nás také označil svou pečetí a dal nám do srdcí Ducha jako záruku. |
23. | Bůh je mi svědek - na mou duši, že jsem do Korintu ještě nepřišel jen z ohledu k vám. |
24. | Nechceme panovat nad vaší vírou, ale pomáhat vaší radosti; ve víře přece pevně stojíte. |
2Corinthians (1/13) → |