←  2Chronicles (7/36)  →
1. Jakmile Šalomoun dokončil tuto modlitbu, z nebe sestoupil oheň a pohltil zápalnou oběť i ostatní oběti. Chrám naplnila sláva Hospodinova,
2. takže kněží nemohli vstoupit do Hospodinova chrámu, protože Hospodinův chrám naplnila Hospodinova sláva.
3. Všichni synové Izraele viděli, jak sestupuje oheň. Když spatřili Hospodinovu slávu nad chrámem, poklekli na dlažbu tváří k zemi, klaněli se a dobrořečili Hospodinu: "Je tak dobrý! Jeho láska trvá navěky!"
4. Král i všechen lid pak před Hospodinem slavili obětní hody.
5. Král Šalomoun obětoval 22 000 býků a 120 000 ovcí. Takto král a všechen lid zasvětili Boží chrám.
6. Kněží stáli na svých místech, naproti nim levité s hudebními nástroji, které k oslavě Hospodina zhotovil král David, a oslavovali Hospodina Davidovou písní: "Jeho láska trvá na věky!" Kněží troubili naproti levitům před celým nastoupeným Izraelem.
7. Šalomoun tehdy posvětil střed nádvoří před Hospodinovým chrámem. Tam totiž obětoval zápalnou oběť i tuk pokojných obětí, protože bronzový oltář, který Šalomoun zhotovil, nemohl pojmout všechny ty zápalné a moučné oběti a obětní tuk.
8. Tak Šalomoun slavil sedmidenní slavnost a s ním všechen Izrael od Lebo-chamátu po Egyptský potok. Bylo to jedno veliké shromáždění.
9. Slavnost zahájili osmého dne; sedm dní totiž zasvěcovali oltář a dalších sedm dní slavili.
10. Třiadvacátého dne sedmého měsíce pak Šalomoun lid propustil. Vraceli se domů s veselím a radostí ze všeho dobrodiní, které Hospodin prokázal Davidovi, Šalomounovi a svému lidu Izraeli.
11. Tak Šalomoun dokončil Hospodinův chrám i královský palác. Vše, co chtěl uskutečnit, ať už šlo o Hospodinův chrám nebo o jeho palác, se zdařilo.
12. Tehdy se Šalomounovi v noci ukázal Hospodin a řekl mu: "Vyslyšel jsem tvou modlitbu. Vyvolil jsem si toto místo za dům oběti.
13. Může se stát, že zavřu nebe, aby nepršelo; že přikážu kobylkám, aby sežraly zemi; že sešlu na svůj lid mor.
14. Jestliže se pak můj lid, který se nazývá mým jménem, pokoří a bude se modlit, bude hledat mou tvář a odvrátí se od svých zlých cest, potom je vyslyším z nebe, odpustím jejich hřích a uzdravím jejich zem.
15. Ano, mé oči budou otevřené a mé uši nakloněné k modlitbě z tohoto místa.
16. Nyní jsem tento dům vyvolil a posvětil, aby v něm mé jméno zůstalo navěky. Mé oči i mé srdce tam zůstanou navždy.
17. Budeš-li žít přede mnou jako tvůj otec David a konat vše, co jsem ti přikázal, a dodržovat má ustanovení i má pravidla,
18. potvrdím trůn tvého království, jak jsem slíbil tvému otci Davidovi: ‚Izrael nikdy nebude bez vlády tvého potomka.'
19. Pokud se však odvrátíte a opustíte ustanovení a přikázání, jež jsem vám svěřil, a půjdete sloužit cizím bohům a budete se jim klanět,
20. potom vás vyrvu ze své země, kterou jsem vám dal, a z tohoto chrámu, který jsem posvětil pro své jméno. Vyženu Izrael ze své přítomnosti, takže bude mezi národy za pořekadlo a posměšek.
21. A tento chrám, kdysi tak vznešený? Každý, kdo půjde kolem, strne a řekne: ‚Proč tak Hospodin naložil s tou zemí a s tím chrámem?'
22. A dostanou odpověď: ‚To proto, že opustili Hospodina, Boha svých předků, který je vyvedl z Egypta, a přijali cizí bohy, jimž se klaněli a jimž sloužili - to proto na ně uvedl všechno to zlo!'"
←  2Chronicles (7/36)  →