←  2Chronicles (26/36)  →
1. Všechen judský lid pak vzal Uziáše, kterému bylo šestnáct let, a prohlásili ho za krále na místě jeho otce Amaciáše.
2. To on vybudoval Eilat a vrátil ho Judovi poté, co Amaciáš spočinul u svých předků.
3. Uziáš se stal králem v šestnácti letech a kraloval v Jeruzalémě padesát dva let. Jeho matka se jmenovala Jecholia a byla z Jeruzaléma.
4. Dělal, co je správné v Hospodinových očích, přesně jako jeho otec Amaciáš.
5. Hledal Boha za dnů Zachariáše, který ho učil Boží bázni, a dokud ho hledal, Bůh mu dopřával úspěch.
6. Vytáhl do boje proti Filištínům, zbořil hradby Gatu, Jabny i Ašdodu a vystavěl v okolí Ašdodu i jinde na filištínském území města.
7. Bůh mu pomáhal proti Filištínům i proti Arabům žijícím v Gur-baalu a proti Meunitům.
8. Také Amonci odevzdávali Uziášovi daň a jeho jméno se rozneslo až k samému Egyptu, neboť velice rozšířil svůj vliv.
9. V Jeruzalémě Uziáš postavil a opevnil věže nad Nárožní a Údolní branou a také v rohu hradeb.
10. Rovněž na poušti postavil věže a vykopal mnoho nádrží, neboť měl množství stád v podhůří i v nížině a oráče i vinaře na horách, a kdekoli se dalo něco pěstovat. Miloval totiž půdu.
11. Uziáš měl vycvičené vojsko, připravené k boji po jednotlivých oddílech, sečtených kancléřem Jehielem a správcem Maasejášem pod velením Chananiáše, jednoho z královských vojevůdců.
12. Vůdců otcovských rodů bylo celkem 2 600 - samí hrdinové.
13. Pod jejich velením bylo vojsko čítající 307 500 mužů připravených vyjít králi na pomoc do boje proti nepříteli.
14. Uziáš celé vojsko vyzbrojil štíty, kopími, přilbami, pancíři, luky a praky na vrhání kamenů.
15. V Jeruzalémě vyrobil důmyslná zařízení k metání střel a balvanů z věží a bašt. Jeho pověst se rozšířila do daleka, neboť zakoušel neobyčejnou pomoc, až získal značný vliv.
16. Když ale takto zesílil, k vlastní záhubě zpychl. Zradil Hospodina, svého Boha, a vstoupil dovnitř Hospodinova chrámu, aby na kadidlovém oltáři pálil kadidlo.
17. Kněz Azariáš a osmdesát statečných Hospodinových kněží tam šli za ním.
18. Postavili se proti králi Uziášovi a řekli mu: "Uziáši, nenáleží ti pálit kadidlo Hospodinu. Pouze kněží, synové Áronovi, jsou posvěceni k jeho pálení. Opusť svatyni, neboť ses dopustil přestoupení. Takto slávu od Hospodina Boha nezískáš."
19. Uziáš zuřil, kadidelnici připravenou k pálení kadidla stále v ruce. Zatímco spílal kněžím, na čele se mu před jejich zraky v Hospodinově chrámu u kadidlového oltáře vyrazilo malomocenství.
20. Nejvyšší kněz Azariáš s ostatními kněžími se na něj podíval a hle - na čele měl malomocenství! Spěšně ho odtud vyvedli, ba on sám spěchal ven kvůli tomu, jak ho Hospodin ranil.
21. Král Uziáš pak byl až do dne své smrti malomocný a jako takový bydlel v odděleném domě, protože byl vyloučen z domu Hospodinova. Královský palác tehdy spravoval jeho syn Jotam, který také vládl lidu.
22. Ostatní Uziášovy skutky od počátku až do konce sepsal prorok Izaiáš, syn Amosův.
23. Když Uziáš spočinul u svých předků, pochovali ho poblíž jeho otců na poli u královské hrobky. Řekli si totiž: "Byl přece malomocný!" Na jeho místě pak kraloval jeho syn Jotam.
←  2Chronicles (26/36)  →