2Chronicles (18/36)

← 2Chronicles (18/36) →

Když Jošafat dosáhl velikého bohatství a slávy, uzavřel sňatkem svého syna spojenectví s Achabem.

Po několika letech Achaba navštívil v Samaří a ten pro něj a pro jeho doprovod porazil spoustu ovcí, koz a telat. Potom ho začal podněcovat k tažení proti Rámot-gileádu.

"Potáhneš se mnou na Rámot-gileád?" ptal se izraelský král Achab judského krále Jošafata. "Udělám to, co ty," odpověděl mu Jošafat. "Můj lid je jako tvůj, mí koně jako tví! Půjdu do boje s tebou."

Jošafat ale izraelského krále požádal: "Vyptej se dnes prosím na slovo Hospodinovo."

Izraelský král tedy shromáždil na čtyři sta proroků a ptal se jich: "Máme jít do války o Rámot-gileád, nebo ne?" "Jdi," odpovídali, "a Bůh je vydá králi do rukou!"

Jošafat ale naléhal: "To už tu není žádný Hospodinův prorok, abychom se zeptali jeho?"

"Vlastně tu jeden takový je," řekl izraelský král. "Skrze něj se lze ptát Hospodina, ale já ho nesnáším, protože mi neprorokuje nic dobrého, jen samé neštěstí. Je to Michajáš, syn Jimlův." "Tak by král neměl mluvit," odpověděl Jošafat.

Izraelský král tedy zavolal jednoho komorníka a rozkázal: "Rychle, Michajáše, syna Jimlova!"

Král Izraele a Jošafat, král Judy, seděli ve slavnostním rouchu na svých trůnech na prostranství u vchodu do samařské brány a všichni ti proroci prorokovali před nimi.

10.

Cidkiáš, syn Kenaanův, si zhotovil železné rohy a prohlásil: "Toto praví Hospodin: Takhle utrkáš Aramejce k smrti!"

11.

A všichni ti proroci prorokovali podobně: "Jdi na Rámot-gileád! Čeká tě úspěch! Hospodin ho králi vydá do rukou!"

12.

Posel, který šel pro Michajáše, mu říkal: "Podívej se, všichni proroci jako jeden muž předpovídají králi dobré věci. Raději mluv jako oni. Řekni mu něco dobrého."

13.

"Jakože je živ Hospodin," odpověděl Michajáš, "budu mluvit jen to, co řekne můj Bůh."

14.

A tak přišel ke králi. Ten se ho zeptal: "Michajáši, máme jít do války o Rámot-gileád, nebo ne?" "Jděte," odpověděl. "Čeká vás úspěch. Padnou vám do rukou."

15.

Král ho však přerušil: "Kolikrát tě mám zapřísahat, abys mi ve jménu Hospodinově neříkal nic než pravdu!"

16.

Michajáš mu tedy řekl: "Viděl jsem všechen Izrael jak ovce po horách rozptýlen, jak ovce bez svého pastýře. Hospodin řekl mi: Pány nemají, ať vrátí se domů každý v pokoji!"

17.

"Vždyť jsem ti to říkal," obrátil se izraelský král k Jošafatovi. "Neprorokuje mi nic dobrého, jen samé neštěstí."

18.

Michajáš ale pokračoval: "Nuže, slyšte slovo Hospodinovo. Viděl jsem Hospodina sedícího na trůnu a všechen nebeský zástup po jeho pravici a levici.

19.

Hospodin se ptal: ‚Kdo svede izraelského krále Achaba, aby vytáhl a padl u Rámot-gileádu?' Ten říkal to a ten zas ono.

20.

Vtom vyšel duch, stanul před Hospodinem a řekl: ‚Já ho svedu.' Hospodin se zeptal: ‚Jak?'

21.

a on odpověděl: ‚Vyjdu a budu lživým duchem v ústech všech jeho proroků.' Nato Hospodin řekl: ‚Ano, podaří se ti to; svedeš ho. Jdi a proveď to.'

22.

Nuže, pohleď - do úst všech těchto tvých proroků vložil Hospodin lživého ducha. Hospodin ti ale předpovídá neštěstí."

23.

Vtom vykročil Cidkiáš, syn Kenaanův, a udeřil Michajáše do tváře se slovy: "Kudy asi přešel Hospodinův duch ode mě, aby mluvil k tobě?"

24.

"To uvidíš v den, kdy se ukryješ v nejzazším pokojíku!" odpověděl mu Michajáš."

25.

Nato izraelský král rozkázal: "Seberte Michajáše a odveďte ho k veliteli města Amonovi a královskému synu Joašovi.

26.

Řeknete: ‚Takto praví král: Tohoto muže vsaďte do vězení a odměřujte mu chleba a vodu, dokud se v pořádku nenavrátím.'"

27.

Michajáš ale řekl: "Jestli se vrátíš v pořádku, nemluvil skrze mě Hospodin." A dodal: "Slyšte to, všichni lidé!"

28.

Izraelský král pak s judským králem Jošafatem táhli na Rámot-gileád.

29.

Izraelský král Jošafatovi řekl: "Já půjdu do bitvy v přestrojení, ty ale zůstaň ve svém rouchu." A tak se král Izraele před bitvou přestrojil.

30.

Aramejský král rozkázal svým vozatajům: "Nebojujte s malým ani s velkým, jedině s králem izraelským!"

31.

Když potom vozatajové uviděli Jošafata, řekli si: "To je izraelský král." Obklíčili ho tedy, aby ho napadli. Když ale Jošafat vykřikl, Hospodin mu pomohl. Bůh je od něj odlákal.

32.

Vozatajové poznali, že to není izraelský král, a nechali ho být.

33.

Někdo tehdy náhodně vystřelil z luku a zasáhl izraelského krále mezi pláty a pancíř. "Zpátky!" rozkázal král svému vozatajovi. "Odvez mě z boje! Jsem raněn!"

34.

Bitva ale zuřila celý den, a tak izraelský král musel zůstat před Aramejci podepřen na svém voze až do večera. Zemřel při západu slunce.

← 2Chronicles (18/36) →