←  1Samuel (26/31)  →
1. Za Saulem do Gibeje znovu přišli Zifejci: "David se přece ukrývá na kopci Chakila před Ješimonem."
2. Saul se tedy se třemi tisíci mužů vybraných z Izraele vypravil na poušť Zif, aby tam Davida hledali.
3. Saul se utábořil u cesty na kopci Chakila před Ješimonem.David se zatím zdržoval v poušti. Když viděl, že za ním Saul přišel na poušť,
4. vyslal zvědy, aby se o Saulově příchodu dověděl přesně.
5. Potom se David vypravil k Saulovu tábořišti. Viděl místo, kde se uložil Saul a jeho vojevůdce Abner, syn Nerův. Saul ležel uprostřed tábora obklopen vojskem ze všech stran.
6. David se pak zeptal Chetejce Achimelecha a Cerujina syna Abišaje, bratra Joábova: "Kdo se mnou půjde k Saulovi do tábora?" "Já s tebou půjdu," odpověděl Abišaj.
7. David s Abišajem tedy vešli v noci do vojska a hle - Saul spal uprostřed ležení a kopí měl zaražené do země hned u hlavy. Abner a ostatní spali okolo.
8. "Dnes ti Bůh vydal tvého nepřítele do rukou," řekl Abišaj Davidovi. "Dovol, ať ho teď tím kopím probodnu až do země. Stačí jedna rána, druhá nebude potřeba."
9. David mu ale odpověděl: "Neubližuj mu. Kdo může beztrestně vztáhnout ruku na Hospodinova pomazaného?
10. Jakože je živ Hospodin," pokračoval David, "sám Hospodin ho raní. Buď přijde jeho den a zemře, anebo vytáhne do války a zahyne.
11. Mě ale Hospodin chraň, abych vztáhl ruku na Hospodinova pomazaného! Vezmi raději to kopí i džbán na vodu, co má u hlavy, a pojďme pryč."
12. A tak David vzal Saulovi od hlavy kopí a džbán vody a šli pryč. Nikdo si jich nevšiml, nikdo nic nevěděl, nikdo se neprobudil. Všichni spali, protože na ně padl tvrdý spánek od Hospodina.
13. David přešel na druhou stranu a postavil se opodál na vrchol kopce, aby byl od něj dost daleko.
14. "Co je s tebou, Abnere?" zavolal odtud na vojsko a na Abnera, syna Nerova. "Kdo mě to volá?" odpověděl Abner.
15. "Nejsi snad muž, kterému není v Izraeli rovno?" volal David na Abnera. "Proč tedy nehlídáš svého krále a pána? Někdo tvému králi a pánu přišel ublížit!
16. Moc ses nevyznamenal. Jakože je živ Hospodin, zasloužíte si zemřít, protože jste neochránili svého pána, Hospodinova pomazaného. Jen se podívej, kde je královo kopí a ten džbán vody, co měl u hlavy!"
17. Vtom Saul poznal Davida po hlase. "Je to tvůj hlas, Davide, synu můj?" zavolal na něj. "Ano, můj králi a pane," odpověděl David.
18. A pokračoval: "Proč můj pán pronásleduje svého služebníka? Co jsem provedl? Jaký zločin jsem spáchal?
19. Vyslechni teď prosím, můj králi a pane, slova svého služebníka. Pokud tě proti mně podnítil Hospodin, ať tedy přijme předloženou oběť. Pokud to ale byli lidé, pak ať jsou před Hospodinem prokletí, protože mě teď vyhánějí z domova v Hospodinově dědictví. Jako by řekli: ‚Běž sloužit cizím bohům!'
20. Kéž má krev neskropí zem daleko od Hospodinovy tváře. Vždyť izraelský král vytáhl hledat pouhou blechu. Jako kdyby po horách pronásledoval koroptev."
21. "Zhřešil jsem," řekl Saul. "Vrať se, můj synu Davide! Už ti neublížím, neboť sis dnes tolik cenil mého života! Ano, jednal jsem jako hlupák - hrozně jsem se zmýlil!"
22. David na to řekl: "Zde je královo kopí. Ať sem pro něj někdo z mládenců přijde.
23. Hospodin odplatí každému za jeho spravedlnost a věrnost. Hospodin mi tě dnes vydal do rukou, ale já jsem nechtěl vztáhnout ruku na Hospodinova pomazaného.
24. Jako jsem si dnes cenil tvého života, kéž je i můj život právě tak cenný v Hospodinových očích a kéž mě vysvobodí z každého soužení."
25. Saul Davidovi odpověděl: "Požehnaný jsi, můj synu Davide. Dokážeš veliké věci a jistě uspěješ." David šel potom dál svou cestou a Saul se vrátil domů.
←  1Samuel (26/31)  →