←  1Samuel (23/31)  →
1. Tehdy bylo Davidovi oznámeno: "Filištíni oblehli Keilu. Už plení obilí na humnech."
2. David se tedy ptal Hospodina: "Mám jít? Porazím Filištíny?" "Jdi," odpověděl mu Hospodin. "Filištíny porazíš a Keilu osvobodíš."
3. Davidovi muži ale namítali: "Vždyť se bojíme už tady v Judsku. To máme ještě ke všemu jít do Keily proti filištínským šikům?"
4. David se tedy ptal Hospodina znovu a Hospodin mu odpověděl: "Vstaň a táhni na Keilu. Filištíny ti vydám do rukou."
5. A tak David se svými muži přišel do Keily, pustil se s Filištíny do boje a na hlavu je porazil. Odehnal jejich stáda a osvobodil obyvatele Keily.
6. Abiatar, syn Achimelechův, utekl za Davidem do Keily a vzal s sebou efod.
7. Když bylo Saulovi oznámeno, že David vstoupil do Keily, řekl si: "Teď mi ho Bůh vydal do rukou! Sám se uvěznil, když vešel do města s vraty a závorami."
8. A tak Saul nechal všechen lid svolat k válečnému tažení do Keily, aby oblehl Davida i jeho muže.
9. David se ale dozvěděl, jakou pohromu na něj Saul chystá, a řekl knězi Abiatarovi: "Přines efod."
10. Potom se David ptal: "Hospodine, Bože Izraele, tvůj služebník se dozvěděl, že se Saul chystá dorazit do Keily, aby kvůli mně to město zničil.
11. Přitáhne Saul, jak tvůj služebník slyšel? Hospodine, Bože Izraele, oznam to prosím svému služebníkovi." "Ano, přitáhne," odpověděl Hospodin.
12. David se tedy zeptal: "A vydali by Keilští mě a mé muže Saulovi do rukou?" "Ano, vydali," odpověděl Hospodin.
13. A tak David se svými asi šesti sty muži opustil Keilu a přesunovali se z místa na místo. Když Saulovi bylo oznámeno, že David unikl z Keily, ukončil tažení.
14. David pak pobýval v pouštních úkrytech na horách pouště Zif. Saul ho sice pořád hledal, ale Bůh mu ho nevydal do rukou.
15. Když byl David v Choreši na poušti Zif, zjistil, že Saul vytáhl a usiluje mu o život.
16. Saulův syn Jonatan se tehdy vydal za Davidem do Choreše a pomohl mu najít sílu v Bohu.
17. "Neboj se," řekl mu, "ruka mého otce Saula tě nenajde. Ty budeš kralovat Izraeli a ve mně budeš mít pobočníka. Však i můj otec Saul to dobře ví."
18. Ti dva tehdy spolu před Hospodinem uzavřeli smlouvu. David pak zůstal v Choreši a Jonatan se vrátil domů.
19. K Saulovi do Gibeje se ale vypravili Zifejci a řekli: "David se přece ukrývá u nás! Opevnil se v Choreši na kopci Chakila jižně od Ješimonu.
20. Nechť tedy král vytáhne, kdykoli se mu zlíbí, a my se postaráme, aby padl králi do rukou."
21. Saul na to řekl: "Hospodin vám žehnej, že jste se mnou cítili.
22. Ještě si to ale jděte přesně ověřit a obhlédněte místo, kde se zdržuje. Kdo ho tam viděl? Bylo mi řečeno, že se chová velmi vychytrale.
23. A tak si obhlédněte a prověřte všechny úkryty, kde by se mohl skrývat. Až si budete jistí, vraťte se ke mně a vypravím se s vámi. Jestliže je v kraji, já ho mezi všemi judskými rody vypátrám!"
24. Vydali se tedy před Saulem zpátky do Zifu. David byl se svými muži na poušti Maon v údolí Arava jižně od Ješimonu.
25. Saul a jeho muži se pustili do hledání, ale Davidovi to bylo oznámeno, a tak se přesunul do skal na poušti Maon, kde zůstal. Když se to Saul dozvěděl, začal Davida v maonské poušti pronásledovat.
26. Saul postupoval po jednom úbočí hory a David se svými muži po druhém. David se snažil před Saulem rychle uniknout, neboť Saul se svými muži už Davida a jeho muže obkličovali, aby je zajali.
27. Vtom k Saulovi dorazil posel: "Rychle přijď. Do země vtrhli Filištíni."
28. Saul tedy přestal pronásledovat Davida a vytáhl proti Filištínům. Proto se tomu místu říká Sela-machlekot, Skála rozdělení.
29. - - -
←  1Samuel (23/31)  →