1Samuel (22/31)

← 1Samuel (22/31) →

Tak odtamtud David unikl a ukryl se v jeskyni Adulam. Když se to doslechli jeho bratři, vydali se s celým otcovským rodem za ním.

Shromáždili se k němu také všichni, kdo byli v nesnázích a kdo byli zadlužení a zatrpklí. Bylo s ním na čtyři sta mužů a on se stal jejich velitelem.

Odtamtud David odešel do moábské Micpy a požádal moábského krále: "Mohli by můj otec s mou matkou přijít k vám, dokud nepoznám, jak se mnou Bůh naloží?"

Odvedl je tedy k moábskému králi a zůstali u něj celou dobu, kdy se David zdržoval ve skalní pevnosti.

Prorok Gád pak ale Davidovi řekl: "Nezůstávej v pevnosti, odejdi do judského kraje." David proto odešel a dorazil do cheretského lesa.

Saul se doslechl, že se David se svými muži znovu objevil. Seděl právě pod tamaryškem na výšině v Gibeji, v ruce třímal kopí a všichni jeho služebníci stáli před ním.

"Poslouchejte, Benjamínci!" řekl Saul služebníkům, kteří stáli před ním. "Copak vám Jišajův syn všem rozdá pole a vinice? Copak z vás všech udělá velitele tisíců a stovek?

Vždyť jste se proti mně všichni spikli! Nikdo mi neřekne, když se můj vlastní syn spřáhne s Jišajovým synem. Nikdo mě nelituje. Nikdo mi neřekne, když na mě vlastní syn poštve mého služebníka, aby na mě číhal, tak jako dnes!"

Nato se ozval Doeg Edomský, představený Saulových služebníků: "Viděl jsem Jišajova syna, jak přišel do Nobu k Achimelechovi, synu Achitubovu.

10.

Ten se o něm radil s Hospodinem a dal mu jídlo na cestu, dokonce mu dal meč Filištína Goliáše."

11.

Král si hned nechal zavolat kněze Achimelecha, syna Achitubova, i celý jeho otcovský rod nobských kněží. Když se všichni dostavili ke králi,

12.

Saul promluvil: "Poslouchej, synu Achitubův." "Ano, můj pane?" odpověděl kněz.

13.

Saul se rozkřičel: "Proč jste se proti mně spikli - ty a Jišajův syn? Jak to, že jsi mu poskytl chléb a meč? Radil ses o něm s Bohem, aby proti mně povstal a číhal na mě, jak se dnes ukazuje!"

14.

Achimelech na to králi odpověděl: "Který ze všech tvých služebníků je věrný jako David? Vždyť je to králův zeť, velitel tvé tělesné stráže a požívá úcty tvého domu.

15.

Copak jsem se o něm dnes radil s Bohem poprvé? Jistěže ne. Ať král svého služebníka ani mé příbuzné neobviňuje, neboť tvůj služebník o celé věci neví vůbec nic."

16.

Král ale prohlásil: "Teď zemřeš, Achimelechu - ty i všichni tví příbuzní!"

17.

A hned rozkázal strážím, které stály u něj: "Na ně! Pobijte Hospodinovy kněze, protože i oni drží s Davidem! Věděli, že je na útěku, ale neohlásili mi to." Královi služebníci se ale neodvažovali vztáhnout ruku a dotknout se Hospodinových kněží.

18.

Král se proto obrátil k Doegovi: "Na ně! Pobij ty kněze!" A Doeg Edomský se na ně vrhl a pobil je. Toho dne zabil osmdesát pět mužů, kteří nosili plátěný efod.

19.

Také kněžské město Nob pobil ostřím meče - muže i ženy, děti i nemluvňata, dobytek, osly i ovce, vše pobil mečem.

20.

Jeden ze synů Achimelecha, syna Achitubova, jménem Abiatar ale unikl. Uprchl k Davidovi

21.

a oznámil mu, že Saul povraždil Hospodinovy kněze.

22.

David na to Abiatarovi řekl: "Už toho dne, kdy tam byl Doeg Edomský, jsem věděl, že to Saulovi určitě řekne. To kvůli mně zemřeli všichni tví příbuzní.

23.

Zůstaň se mnou, neboj se. Ten, kdo usiluje o můj život, usiluje i o tvůj, u mě jsi ale v bezpečí."

← 1Samuel (22/31) →