1Samuel (14/31)

← 1Samuel (14/31) →

Jednoho dne řekl Saulův syn Jonatan svému zbrojnošovi: "Pojď, pronikneme k té filištínské hlídce tamhle naproti." Svému otci to ale neřekl.

(Saul se zatím zdržoval na okraji Gibeje pod granátovníkem u Migronu. Jeho vojsko čítalo asi 600 mužů

včetně Achiáše, který nosil efod. Byl to syn Ichabodova bratra Achituba, syna Pinchase, syna Elího, Hospodinova kněze v Šílu.) O Jonatanově odchodu nikdo nevěděl.

Na obou stranách průsmyku, kterým chtěl Jonatan proniknout k filištínské hlídce, byly skalní útesy. Jeden se jmenoval Bocec a druhý Sene;

jeden se tyčil na severu proti Michmasu, druhý proti Gebě.

"Pojď," řekl Jonatan svému zbrojnoši, "pronikneme ke hlídce těch neobřezanců. Snad bude Hospodin při nás. Vždyť Hospodinu není zatěžko zvítězit, ať už jich je mnoho nebo málo."

"Udělej, cokoli máš na srdci," odpověděl mu zbrojnoš. "Obrať se, kam chceš - jsem přece s tebou jedno srdce."

Jonatan mu na to řekl: "Podívej se, pronikneme k těm mužům a ukážeme se jim.

Jestli nám řeknou: ‚Zastavte se, dokud k vám nedorazíme!' zůstaneme na místě a nebudeme k nim šplhat.

10.

Jestliže řeknou: ‚Vylezte k nám!' polezeme, protože to pro nás bude znamením, že nám je Hospodin vydal do rukou."

11.

Oba se tedy ukázali filištínské hlídce a Filištíni si řekli: "Podívejme, Hebrejové lezou z děr, do kterých se schovali."

12.

Muži z té hlídky pak na Jonatana a jeho zbrojnoše zavolali: "Vylezte k nám a něco vám ukážeme." Tehdy Jonatan řekl svému zbrojnoši: "Stoupej za mnou. Hospodin je vydal Izraeli do rukou!"

13.

Jonatan šplhal po čtyřech a zbrojnoš za ním. Filištíni před Jonatanem padali a jeho zbrojnoš je dobíjel.

14.

V této první bitvě pobil Jonatan se svým zbrojnošem asi dvacet mužů na půlakrovém políčku.

15.

Nepřátelské vojsko zachvátila hrůza. Jak v táboře, tak na poli, jak mezi hlídkami, tak v oddílech nájezdníků se všichni třásli strachy. I sama země se chvěla hrůzou z Boha.

16.

Saulovi strážní v Gibeji Benjamínově viděli, jak se to vojsko rozbíhá do všech stran.

17.

Saul řekl svým mužům: "Nastupte a zjistěte, kdo z našich odešel." Počítali a hle - chyběl Jonatan a jeho zbrojnoš.

18.

Saul tehdy řekl Achiášovi: "Přines Boží truhlu." (Boží truhla totiž tehdy byla mezi Izraelci.)

19.

Zatímco ale Saul hovořil s knězem, hluk ve filištínském táboře rostl stále víc. Saul proto řekl knězi: "Nech to být."

20.

Saul a jeho muži se shromáždili, vyrazili do bitvy a hle - oni se tam v hrozném zmatku navzájem pobíjeli meči!

21.

Ti Hebrejové, kteří předtím byli s Filištíny a přešli do jejich tábora, se teď přidali k Izraelcům, kteří byli se Saulem a s Jonatanem.

22.

Když se všichni Izraelci ukrytí v Efraimských horách doslechli, že Filištíni utíkají, připojili se i oni k pronásledování a bitvě.

23.

Tak Hospodin toho dne vysvobodil Izrael. Boj se pak přesunul do Bet-avenu.

24.

Izraelští muži byli toho dne už vysíleni, ale Saul zavázal vojsko touto přísahou: "Zlořečený ten, kdo by okusil pokrm před večerem, dokud se nepomstím svým nepřátelům." Nikdo z vojska proto nic nejedl.

25.

Celé vojsko vstoupilo do lesa, kde na zemi ležel med.

26.

Když muži přišli do lesa, uviděli med kanoucí z pláství, ale nikdo z vojska se ho ani nedotkl, aby ho ochutnal, protože se báli té přísahy.

27.

Jonatan ale svého otce neslyšel, když zavázal lid tou přísahou, a tak vztáhl hůl, kterou měl v ruce, a ponořil její konec do plástve medu. Nabral ho, ochutnal a oči se mu rozjasnily.

28.

Jeden z mužů mu tehdy řekl: "Tvůj otec zavázal vojsko přísahou: ‚Zlořečený ten, kdo by dnes okusil pokrm.' Proto jsou muži tak vyčerpaní."

29.

"Můj otec tím škodí zemi," řekl na to Jonatan. "Jen se podívejte, jak se mi rozjasnily oči, sotva jsem ochutnal trochu medu.

30.

Co teprve, kdyby se dnes vojsko pořádně najedlo z nepřátelské kořisti? Nebyla by pak porážka Filištínů ještě větší?"

31.

Toho dne pobíjeli Filištíny od Michmasu až po Ajalon a muži byli velmi vyčerpaní.

32.

Proto se vrhli na kořist a brali ovce, dobytek i telata, na místě je poráželi a jedli i s krví.

33.

Saulovi bylo oznámeno: "Hle, vojsko hřeší proti Hospodinu. Jí maso s krví." "To je zrada!" prohlásil Saul. "Hned ke mně přivalte veliký kámen."

34.

Potom rozkázal: "Rozejděte se do vojska a řekněte jim: Přiveďte každý svého býka nebo ovci ke mně a tady je porážejte a jezte. Nehřešte proti Hospodinu pojídáním masa s krví!" Každý z vojska tedy té noci přivedl svého býka a porazil ho tam.

35.

Saul tenkrát postavil oltář Hospodinu; bylo to poprvé, co Hospodinu postavil oltář.

36.

Potom Saul prohlásil: "Pojďme! V noci vyrazíme za Filištíny a budeme je plenit až do svítání. Ani jednoho z nich nenecháme!" "Udělej, jak myslíš," odpověděli mu. Kněz ale řekl: "Přistupme sem k Bohu."

37.

Saul se tedy ptal Boha: "Mám vyrazit za Filištíny? Vydáš je Izraeli do rukou?" On mu ale toho dne neodpověděl.

38.

Saul proto řekl: "Pojďte sem, všichni vůdcové vojska! Zkoumejte a zjistěte, jaký hřích byl dnes spáchán.

39.

Jakože je živ Hospodin, zachránce Izraele, i kdyby šlo o mého syna Jonatana, musí zemřít!" Nikdo z mužů mu neodpovídal.

40.

Řekl tedy celému Izraeli: "Vy budete na jedné straně a já se svým synem Jonatanem na druhé." "Udělej, jak myslíš," odpověděl Saulovi lid.

41.

Saul se pak modlil: "Hospodine, Bože Izraele, proč jsi dnes svému služebníku neodpověděl? Je-li vina na mě nebo na mém synu Jonatanovi, ať padne urim; je-li však vina na tvém lidu Izraeli, pak ať padne tumim." Los pak označil Jonatana a Saula, kdežto lid vyvázl.

42.

"Losujte mezi mnou a Jonatanem," řekl Saul. A los označil Jonatana.

43.

"Pověz mi, cos provedl," řekl Saul Jonatanovi. "Ochutnal jsem trochu medu na konci hole, kterou jsem měl v ruce," odpověděl Jonatan. "A za to teď mám zemřít."

44.

Saul prohlásil: "Jestli ne, ať mě Bůh potrestá a ještě mi přidá! Musíš zemřít, Jonatane."

45.

Lid se ale proti Saulovi ozval: "Jonatan že má zemřít? Ten, který Izraeli získal to veliké vítězství? To tedy ne! Jakože je živ Hospodin, ani vlas mu z hlavy nespadne. Vždyť mu dnes pomáhal Hospodin!" A tak lid zachránil Jonatana před smrtí.

46.

Saul pak ukončil pronásledování Filištínů a ti se vrátili, odkud přišli.

47.

Když se Saul ujal kralování nad Izraelem, bojoval se všemi okolními nepřáteli: s Moábci, Amonci, Edomci, s králi Cóby i s Filištíny. Kamkoli se obrátil, vítězil.

48.

Odvážně napadl Amalekovce a zachránil Izrael z rukou nájezdníků.

49.

Saulovi synové byli Jonatan, Jišvi a Malki-šua. Měl také dvě dcery: prvorozenou jménem Merab a mladší Míkal.

50.

Saulova manželka se jmenovala Achinoam, dcera Achimaacova. Velitel jeho vojska se jmenoval Abner; byl to syn Saulova strýce Nera.

51.

Saulův otec Kíš a Abnerův otec Ner totiž byli synové Abiele.

52.

Po celý Saulův život probíhala urputná válka proti Filištínům. Kdykoli Saul viděl někoho schopného a udatného, povolal ho do své služby.

← 1Samuel (14/31) →