| ← 1Corinthians (13/16) → |
| 1. | Kdybych mluvil v jazycích lidí i andělů, bez lásky je to jen dunění zvonu, řinčení činelů. |
| 2. | Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky nejsem nic. |
| 3. | Kdybych rozdal vše, co mám, kdybych dal i vlastní tělo, abych se proslavil, bez lásky je mi to k ničemu. |
| 4. | Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje; |
| 5. | není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy, |
| 6. | není škodolibá, ale raduje se z pravdy; |
| 7. | všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží. |
| 8. | Láska nikdy neskončí. Avšak proroctví - ta zaniknou, jazyky - ty umlknou, poznání - to pomine. |
| 9. | Jen z části totiž poznáváme a jen z části prorokujeme; |
| 10. | jakmile však přijde dokonalé, tehdy to částečné zanikne. |
| 11. | Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, měl jsem dětské názory; když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil. |
| 12. | Teď totiž vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom tváří v tvář. Teď poznávám částečně, ale potom poznám plně, tak jako Bůh zná mě. |
| 13. | Do té doby nám zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich je láska. |
| ← 1Corinthians (13/16) → |