←  1Chronicles (21/29)  →
1. Proti Izraeli pak povstal satan a podnítil Davida, aby sečetl Izrael.
2. David tehdy řekl Joábovi a velitelům vojska: "Jděte, sečtěte Izrael od Beer-šeby až po Dan. Potom se vraťte a sdělte mi jejich počet."
3. Joáb ale namítl: "Hospodin kéž rozmnoží svůj lid nastokrát! Můj pane a králi, nejsou to snad všechno tvoji poddaní? Proč to chce můj pán udělat? Proč má být na Izrael uvalena vina?"
4. Proti královskému slovu ale Joáb ani velitelé vojska nic nezmohli, a tak se vydali projít celý Izrael. Když se vrátil do Jeruzaléma,
5. předal Davidovi seznam lidu: Celý Izrael čítal 1 100 000 bojeschopných mužů; Juda čítal 470 000 bojeschopných mužů.
6. Joáb ale mezi ně nezapočítal Leviho a Benjamína, protože se mu králův rozkaz příčil.
7. Ani Bohu se ten rozkaz nelíbil, a tak udeřil na Izrael.
8. "Spáchal jsem veliký hřích!" volal pak David k Bohu. "Prosím tě ale, odpusť vinu svého služebníka! Zachoval jsem se jako hrozný hlupák."
9. Hospodin tehdy promluvil k Davidovu vidoucímu Gádovi:
10. "Jdi a promluv k Davidovi: ‚Tak praví Hospodin - Nabízím ti trojí trest. Vyber si jeden a ten ti dám.'"
11. Gád tedy přišel k Davidovi a řekl mu: "Tak praví Hospodin - ‚Vyber si:
12. tři roky hladu, tři měsíce drancování, kdy tě bude stíhat meč tvých nepřátel, anebo tři dny meče Hospodinova, kdy bude v zemi řádit mor a Hospodinův anděl bude rozsévat zhoubu po celé izraelské zemi.' Teď uvaž, jak mám odpovědět Tomu, který mě posílá."
13. "Je mi tak úzko!" odpověděl David Gádovi. "Ať raději padneme do rukou Hospodinu - je přece velmi milosrdný. Jen ať nepadnu do rukou lidem."
14. Hospodin tedy na Izrael dopustil mor. V Izraeli padlo 70 000 mužů
15. a Bůh poslal anděla, aby hubil Jeruzalém. Když pak Hospodin viděl tu zhoubu, pojala ho nad tím neštěstím lítost a řekl andělovi hubícímu lid: "Dost už, zadrž!" Hospodinův anděl právě stál u mlatu Aravny Jebusejského.
16. David vzhlédl a spatřil Hospodinova anděla, jak stojí mezi nebem a zemí s taseným mečem namířeným proti Jeruzalému. David i stařešinové, oblečeni pytlovinou, tehdy padli na tvář
17. a David řekl Bohu: "To přece já jsem nechal sečíst lid. Já jsem ten, kdo zhřešil, já jsem spáchal zlo! Co ale provedly tyto ovečky? Hospodine, Bože můj, ať tvá ruka dolehne na mě a na mou rodinu! Jen ať ta rána nepadá na tvůj lid!"
18. Hospodinův anděl promluvil ke Gádovi: "Řekni Davidovi, ať jde a postaví Hospodinu oltář na mlatu Aravny Jebusejského."
19. David poslechl, co mu Gád v Hospodinově jménu vyřídil, a šel.
20. Aravna, který zatím mlátil pšenici, se ohlédl a spatřil anděla. Jeho čtyři synové, kteří tam byli s ním, se schovali.
21. Právě tehdy k Aravnovi přicházel David. Když Aravna vzhlédl a uviděl ho, vyšel z mlatu a poklonil se Davidovi až k zemi.
22. "Přenech mi ten mlat," řekl David Aravnovi. "Postavím na něm oltář Hospodinu, aby se ta rána mezi lidem zastavila. Prodej mi ho za plnou cenu."
23. "Vezmi si ho," odpověděl mu Aravna. "Jen ať můj královský pán udělá, co se mu zlíbí. Pohleď, přidám býčky k zápalným obětem, smyky jako dříví a pšenici pro moučnou oběť - to vše daruji."
24. "To ne," řekl na to král Aravnovi. "Koupím ho za plnou cenu. Nevezmu pro Hospodina nic tvého. Přece mu nepřinesu oběť, která je zadarmo."
25. A tak David Aravnovi za ten pozemek odvážil 600 šekelů zlata.
26. Potom tam postavil oltář Hospodinu a přinesl zápalné i pokojné oběti. Vzýval Hospodina a on mu odpověděl - na zápalný oltář padl oheň z nebe.
27. Hospodin pak řekl andělu, ať vrátí svůj meč do pochvy.
28. Když David tenkrát viděl, že ho Hospodin na mlatu Aravny Jebusejského vyslyšel, začal tam obětovat.
29. (Hospodinův příbytek, který zhotovil Mojžíš na poušti, stával v té době i se zápalným oltářem na výšině v Gibeonu.
30. David tam ale nebyl s to chodit hledat Boha, protože ho děsil meč Hospodinova anděla.)
←  1Chronicles (21/29)  →